Job 30
World English BibleTranslation
World English Bible
Kralice Bible (1613)
1“But now those who are younger than I have me in derision, whose fathers I considered unworthy to put with my sheep dogs.
1Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
2Of what use is the strength of their hands to me, men in whom ripe age has perished?
2Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
3They are gaunt from lack and famine. They gnaw the dry ground, in the gloom of waste and desolation.
3Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
4They pluck salt herbs by the bushes. The roots of the broom tree are their food.
4Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
5They are driven out from among men. They cry after them as after a thief,
5Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
6so that they live in frightful valleys, and in holes of the earth and of the rocks.
6Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
7They bray among the bushes. They are gathered together under the nettles.
7V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
8They are children of fools, yes, children of wicked men. They were flogged out of the land.
8Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
9“Now I have become their song. Yes, I am a byword to them.
9Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
10They abhor me, they stand aloof from me, and don’t hesitate to spit in my face.
10V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
11For he has untied his cord, and afflicted me; and they have thrown off restraint before me.
11Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
12On my right hand rise the rabble. They thrust aside my feet. They cast their ways of destruction up against me.
12Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
13They mar my path. They promote my destruction without anyone’s help.
13Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
14As through a wide breach they come. They roll themselves in amid the ruin.
14Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
15Terrors have turned on me. They chase my honor as the wind. My welfare has passed away as a cloud.
15Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
16“Now my soul is poured out within me. Days of affliction have taken hold of me.
16A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
17In the night season my bones are pierced in me, and the pains that gnaw me take no rest.
17Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
18My garment is disfigured by great force. It binds me about as the collar of my tunic.
18Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
19He has cast me into the mire. I have become like dust and ashes.
19Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
20I cry to you, and you do not answer me. I stand up, and you gaze at me.
20Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
21You have turned to be cruel to me. With the might of your hand you persecute me.
21Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
22You lift me up to the wind, and drive me with it. You dissolve me in the storm.
22Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
23For I know that you will bring me to death, to the house appointed for all living.
23Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
24“However doesn’t one stretch out a hand in his fall? Or in his calamity therefore cry for help?
24Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
25Didn’t I weep for him who was in trouble? Wasn’t my soul grieved for the needy?
25Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
26When I looked for good, then evil came. When I waited for light, darkness came.
26Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
27My heart is troubled, and doesn’t rest. Days of affliction have come on me.
27Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
28I go mourning without the sun. I stand up in the assembly, and cry for help.
28Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
29I am a brother to jackals, and a companion to ostriches.
29Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
30My skin grows black and peels from me. My bones are burned with heat.
30Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
31Therefore my harp has turned to mourning, and my pipe into the voice of those who weep.
31A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.