Job 30
Louis Segond 1910Translation
Louis Segond 1910
Kralice Bible (1613)
1Et maintenant!… je suis la risée de plus jeunes que moi, De ceux dont je dédaignais de mettre les pères Parmi les chiens de mon troupeau.
1Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
2Mais à quoi me servirait la force de leurs mains? Ils sont incapables d’atteindre la vieillesse.
2Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
3Desséchés par la misère et la faim, Ils fuient dans les lieux arides, Depuis longtemps abandonnés et déserts;
3Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
4Ils arrachent près des arbrisseaux les herbes sauvages, Et ils n’ont pour pain que la racine des genêts.
4Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
5On les chasse du milieu des hommes, On crie après eux comme après des voleurs.
5Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
6Ils habitent dans d’affreuses vallées, Dans les cavernes de la terre et dans les rochers;
6Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
7Ils hurlent parmi les buissons, Ils se rassemblent sous les ronces.
7V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
8Êtres vils et méprisés, On les repousse du pays.
8Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
9Et maintenant, je suis l’objet de leurs chansons, Je suis en butte à leurs propos.
9Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
10Ils ont horreur de moi, ils se détournent, Ils me crachent au visage.
10V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
11Ils n’ont plus de retenue et ils m’humilient, Ils rejettent tout frein devant moi.
11Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
12Ces misérables se lèvent à ma droite et me poussent les pieds, Ils se fraient contre moi des sentiers pour ma ruine;
12Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
13Ils détruisent mon propre sentier et travaillent à ma perte, Eux à qui personne ne viendrait en aide;
13Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
14Ils arrivent comme par une large brèche, Ils se précipitent sous les craquements.
14Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
15Les terreurs m’assiègent; Ma gloire est emportée comme par le vent, Mon bonheur a passé comme un nuage.
15Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
16Et maintenant, mon âme s’épanche en mon sein, Les jours de la souffrance m’ont saisi.
16A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
17La nuit me perce et m’arrache les os, La douleur qui me ronge ne se donne aucun repos,
17Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
18Par la violence du mal mon vêtement perd sa forme, Il se colle à mon corps comme ma tunique.
18Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
19Dieu m’a jeté dans la boue, Et je ressemble à la poussière et à la cendre.
19Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
20Je crie vers toi, et tu ne me réponds pas; Je me tiens debout, et tu me lances ton regard.
20Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
21Tu deviens cruel contre moi, Tu me combats avec la force de ta main.
21Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
22Tu me soulèves, tu me fais voler au-dessus du vent, Et tu m’anéantis au bruit de la tempête.
22Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
23Car, je le sais, tu me mènes à la mort, Au rendez-vous de tous les vivants.
23Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
24Mais celui qui va périr n’étend-il pas les mains? Celui qui est dans le malheur n’implore-t-il pas du secours?
24Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
25N’avais-je pas des larmes pour l’infortuné? Mon cœur n’avait-il pas pitié de l’indigent?
25Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
26J’attendais le bonheur, et le malheur est arrivé; J’espérais la lumière, et les ténèbres sont venues.
26Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
27Mes entrailles bouillonnent sans relâche, Les jours de la calamité m’ont surpris.
27Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
28Je marche noirci, mais non par le soleil; Je me lève en pleine assemblée, et je crie.
28Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
29Je suis devenu le frère des chacals, Le compagnon des autruches.
29Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
30Ma peau noircit et tombe, Mes os brûlent et se dessèchent.
30Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
31Ma harpe n’est plus qu’un instrument de deuil, Et mon chalumeau ne peut rendre que des sons plaintifs.
31A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.