Job 9
Louis Segond 1910Translation
Louis Segond 1910
Kralice Bible (1613)
1Job prit la parole et dit:
1Odpověděv pak Job, řekl:
2Je sais bien qu’il en est ainsi; Comment l’homme serait-il juste devant Dieu?
2I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
3S’il voulait contester avec lui, Sur mille choses il ne pourrait répondre à une seule.
3A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
4A lui la sagesse et la toute-puissance: Qui lui résisterait impunément?
4Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
5Il transporte soudain les montagnes, Il les renverse dans sa colère.
5On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
6Il secoue la terre sur sa base, Et ses colonnes sont ébranlées.
6On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
7Il commande au soleil, et le soleil ne paraît pas; Il met un sceau sur les étoiles.
7On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
8Seul, il étend les cieux, Il marche sur les hauteurs de la mer.
8On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
9Il a créé la Grande Ourse, l’Orion et les Pléiades, Et les étoiles des régions australes.
9On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
10Il fait des choses grandes et insondables, Des merveilles sans nombre.
10On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
11Voici, il passe près de moi, et je ne le vois pas, Il s’en va, et je ne l’aperçois pas.
11Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
12S’il enlève, qui s’y opposera? Qui lui dira: Que fais-tu?
12Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
13Dieu ne retire point sa colère; Sous lui s’inclinent les appuis de l’orgueil.
13Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
14Et moi, comment lui répondre? Quelles paroles choisir?
14Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
15Quand je serais juste, je ne répondrais pas; Je ne puis qu’implorer mon juge.
15Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
16Et quand il m’exaucerait, si je l’invoque, Je ne croirais pas qu’il eût écouté ma voix,
16Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
17Lui qui m’assaille comme par une tempête, Qui multiplie sans raison mes blessures,
17Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
18Qui ne me laisse pas respirer, Qui me rassasie d’amertume.
18Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
19Recourir à la force? Il est tout-puissant. A la justice? Qui me fera comparaître?
19Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
20Suis-je juste, ma bouche me condamnera; Suis-je innocent, il me déclarera coupable.
20Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
21Innocent! Je le suis; mais je ne tiens pas à la vie, Je méprise mon existence.
21Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
22Qu’importe après tout? Car, j’ose le dire, Il détruit l’innocent comme le coupable.
22Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
23Si du moins le fléau donnait soudain la mort!… Mais il se rit des épreuves de l’innocent.
23Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
24La terre est livrée aux mains de l’impie; Il voile la face des juges. Si ce n’est pas lui, qui est-ce donc?
24Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
25Mes jours sont plus rapides qu’un courrier; Ils fuient sans avoir vu le bonheur;
25Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
26Ils passent comme les navires de jonc, Comme l’aigle qui fond sur sa proie.
26Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
27Si je dis: Je veux oublier mes souffrances, Laisser ma tristesse, reprendre courage,
27Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
28Je suis effrayé de toutes mes douleurs. Je sais que tu ne me tiendras pas pour innocent.
28Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
29Je serai jugé coupable; Pourquoi me fatiguer en vain?
29Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
30Quand je me laverais dans la neige, Quand je purifierais mes mains avec du savon,
30Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
31Tu me plongerais dans la fange, Et mes vêtements m’auraient en horreur.
31Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
32Il n’est pas un homme comme moi, pour que je lui réponde, Pour que nous allions ensemble en justice.
32Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
33Il n’y a pas entre nous d’arbitre, Qui pose sa main sur nous deux.
33Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
34Qu’il retire sa verge de dessus moi, Que ses terreurs ne me troublent plus;
34Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
35Alors je parlerai et je ne le craindrai pas. Autrement, je ne suis point à moi-même.
35Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.