Job 8
Louis Segond 1910Translation
Louis Segond 1910
Kralice Bible (1613)
1Bildad de Schuach prit la parole et dit:
1Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:
2Jusqu’à quand veux-tu discourir de la sorte, Et les paroles de ta bouche seront-elles un vent impétueux?
2Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?
3Dieu renverserait-il le droit? Le Tout-Puissant renverserait-il la justice?
3Což by Bůh silný neprávě soudil, a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?
4Si tes fils ont péché contre lui, Il les a livrés à leur péché.
4Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.
5Mais toi, si tu as recours à Dieu, Si tu implores le Tout-Puissant;
5Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,
6Si tu es juste et droit, Certainement alors il veillera sur toi, Et rendra le bonheur à ton innocente demeure;
6A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.
7Ton ancienne prospérité semblera peu de chose, Celle qui t’est réservée sera bien plus grande.
7A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.
8Interroge ceux des générations passées, Sois attentif à l’expérience de leurs pères.
8Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.
9Car nous sommes d’hier, et nous ne savons rien, Nos jours sur la terre ne sont qu’une ombre.
9(Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)
10Ils t’instruiront, ils te parleront, Ils tireront de leur cœur ces sentences:
10Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?
11Le jonc croît-il sans marais? Le roseau croît-il sans humidité?
11Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?
12Encore vert et sans qu’on le coupe, Il sèche plus vite que toutes les herbes.
12Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.
13Ainsi arrive-t-il à tous ceux qui oublient Dieu, Et l’espérance de l’impie périra.
13Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.
14Son assurance est brisée, Son soutien est une toile d’araignée.
14Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.
15Il s’appuie sur sa maison, et elle n’est pas ferme; Il s’y cramponne, et elle ne résiste pas.
15Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.
16Dans toute sa vigueur, en plein soleil, Il étend ses rameaux sur son jardin,
16Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.
17Il entrelace ses racines parmi les pierres, Il pénètre jusque dans les murailles;
17Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.
18L’arrache-t-on du lieu qu’il occupe, Ce lieu le renie: Je ne t’ai point connu!
18A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:
19Telles sont les délices que ses voies lui procurent. Puis sur le même sol d’autres s’élèvent après lui.
19Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.
20Non, Dieu ne rejette point l’homme intègre, Et il ne protège point les méchants.
20Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:
21Il remplira ta bouche de cris de joie, Et tes lèvres de chants d’allégresse.
21Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,
22Tes ennemis seront couverts de honte; La tente des méchants disparaîtra.
22Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.