Job 16
Louis Segond 1910Translation
Louis Segond 1910
Kralice Bible (1613)
1Job prit la parole et dit:
1A odpovídaje Job, řekl:
2J’ai souvent entendu pareilles choses; Vous êtes tous des consolateurs fâcheux.
2Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
3Quand finiront ces discours en l’air? Pourquoi cette irritation dans tes réponses?
3Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
4Moi aussi, je pourrais parler comme vous, Si vous étiez à ma place: Je vous accablerais de paroles, Je secouerais sur vous la tête,
4Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
5Je vous fortifierais de la bouche, Je remuerais les lèvres pour vous soulager.
5Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
6Si je parle, mes souffrances ne seront point calmées, Si je me tais, en quoi seront-elles moindres?
6Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
7Maintenant, hélas! Il m’a épuisé… Tu as ravagé toute ma maison;
7Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
8Tu m’as saisi, pour témoigner contre moi; Ma maigreur se lève, et m’accuse en face.
8A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
9Il me déchire et me poursuit dans sa fureur, Il grince des dents contre moi, Il m’attaque et me perce de son regard.
9Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
10Ils ouvrent la bouche pour me dévorer, Ils m’insultent et me frappent les joues, Ils s’acharnent tous après moi.
10Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
11Dieu me livre à la merci des impies, Il me précipite entre les mains des méchants.
11Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
12J’étais tranquille, et il m’a secoué, Il m’a saisi par la nuque et m’a brisé, Il a tiré sur moi comme à un but.
12Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
13Ses traits m’environnent de toutes parts; Il me perce les reins sans pitié, Il répand ma bile sur la terre.
13Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
14Il me fait brèche sur brèche, Il fond sur moi comme un guerrier.
14Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
15J’ai cousu un sac sur ma peau; J’ai roulé ma tête dans la poussière.
15Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
16Les pleurs ont altéré mon visage; L’ombre de la mort est sur mes paupières.
16Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
17Je n’ai pourtant commis aucune violence, Et ma prière fut toujours pure.
17Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
18O terre, ne couvre point mon sang, Et que mes cris prennent librement leur essor!
18Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
19Déjà maintenant, mon témoin est dans le ciel, Mon témoin est dans les lieux élevés.
19Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
20Mes amis se jouent de moi; C’est Dieu que j’implore avec larmes.
20Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
21Puisse-t-il donner à l’homme raison contre Dieu, Et au fils de l’homme contre ses amis!
21Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
22Car le nombre de mes années touche à son terme, Et je m’en irai par un sentier d’où je ne reviendrai pas.
22Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.