Јов 16
Daničić–Karadžić Bible (1868), CyrillicTranslation
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
Kralice Bible (1613)
1А Јов одговори и рече:
1A odpovídaje Job, řekl:
2Слушао сам много таквих ствари; сви сте досадни тешиоци.
2Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
3Хоће ли бити крај празним речима? Или шта те тера да тако одговараш?
3Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
4И ја бих могао говорити као ви, да сте на мом месту, гомилати на вас речи и махати главом на вас,
4Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
5Могао бих вас храбрити устима својим, и мицање усана мојих олакшало би бол ваш.
5Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
6Ако говорим, неће одахнути бол мој; ако ли престанем, хоће ли отићи од мене?
6Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
7А сада ме је уморио; опустошио си сав збор мој.
7Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
8Навукао си на ме мрштине за сведочанство; и моја мрша подиже се на ме, и сведочи ми у очи.
8A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
9Гнев Његов растрже ме, ненавиди ме, шкргуће зубима на ме, поставши ми непријатељ сева очима својим на ме.
9Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
10Разваљују на ме уста своја, срамотно ме бију по образима, скупљају се на ме.
10Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
11Предао ме је Бог неправеднику, и у руке безбожницима бацио ме.
11Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
12Бејах миран и затре ме, и ухвативши ме за врат смрска ме и метну ме себи за белегу.
12Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
13Опколише ме Његови стрелци, цепа ми бубреге немилице, просипа на земљу жуч моју.
13Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
14Задаје ми ране на ране, и удара на ме као јунак.
14Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
15Сашио сам кострет по кожи својој, и уваљао сам у прах славу своју.
15Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
16Лице је моје подбуло од плача, на веђама је мојим смртни сен;
16Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
17Премда нема неправде у рукама мојим, и молитва је моја чиста.
17Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
18Земљо, не криј крв што сам пролио, и нека нема места викању мом.
18Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
19И сада ето је на небу сведок мој, сведок је мој на висини.
19Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
20Пријатељи се моји подругују мном; око моје рони сузе Богу.
20Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
21О да би се човек могао правдати с Богом, као син човечији с пријатељем својим!
21Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
22Јер године избројане навршују се, и полазим путем одакле се нећу вратити.
22Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.