Јов 36
Daničić–Karadžić Bible (1868), CyrillicTranslation
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
Kralice Bible (1613)
1Још говори Елијуј и рече:
1Zatím přidal Elihu, a řekl:
2Потрпи ме мало, и показаћу ти, јер још има шта бих говорио за Бога.
2Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.
3Почећу издалека беседу своју, и показаћу да је Творац мој праведан.
3Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.
4Доиста, неће бити лажне речи моје, код тебе је који право мисли.
4V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.
5Гле, Бог је силан, али никога не одбацује, силан је снагом срчаном.
5Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.
6Не да живети безбожнику, а невољницима чини правду.
6Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.
7Не одвраћа од праведника очију својих, него још с царевима на престо посађује их на век, те се узвишују.
7Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.
8Ако ли су оковани у пута и свезани ужима невољничким,
8Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:
9Тада им напомиње дела њихова и безакоња њихова како су силна.
9Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.
10И отвара Му ухо да би се поправили, и говори им да се врате од безакоња.
10A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.
11Ако послушају и стану им служити, довршују дане своје у добру и године своје у радости.
11Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.
12Ако ли не послушају, гину од мача и умиру с безумља.
12Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.
13А који су лицемерног срца, навлаче гнев и не вичу кад их повеже;
13Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.
14Умире у младости душа њихова и живот њихов међу курвама.
14Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.
15Избавља невољника из невоље његове и отвара му ухо у муци.
15Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.
16Тако би и тебе извео из тескобе на пространо место, где ништа не досађује, и мирни сто твој био би пун претилине.
16A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.
17Али си заслужио суд безбожнички; и суд и правда снађе те.
17Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.
18Доиста, гнев је на теби; гледај да те не одбаци у карању, те те велики откуп неће избавити.
18Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.
19Хоће ли гледати на твоје богатство? Неће ни на злато ни на какву силу блага твог.
19Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.
20Не уздиши за ноћу у коју народи одлазе на своје место.
20Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.
21Чувај се да не погледаш на таштину и волиш на њу него невољу.
21Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.
22Гле, Бог је највиши својом силом, ко је учитељ као Он?
22Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?
23Ко Му је одредио пут Његов? Или ко ће Му рећи: Чиниш неправо?
23Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Èiníš nepravost?
24Опомињи се да величаш дела Његова, која гледају људи.
24Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,
25Сви људи виде их, сваки их гледа из далека.
25Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.
26Гле, Бог је велик, и не можемо Га познати, број година Његових не може се докучити.
26Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.
27Јер Он стеже капље водене, које лију дажд из облака Његових;
27On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,
28Кад теку облаци, капљу на мноштво људско.
28Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.
29И ко би разумео простор облацима и грмљаву у шатору његовом?
29(Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,
30Како простире над њим светлост своју, и дубине морске покрива?
30Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?
31Тиме суди народима, даје хране изобила.
31Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.
32Рукама заклања светлост, и наређује кога да срете,
32Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)
33Јављајући према њему добру вољу своју, и према стоци и према роду земаљском.
33Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje.
no verse 34 in this text
34Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.