Јов 34
Daničić–Karadžić Bible (1868), CyrillicTranslation
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
Kralice Bible (1613)
1Још говори Елијуј и рече:
1Ještě mluvil Elihu, a řekl:
2Чујте, мудри, беседу моју, и разумни послушајте ме.
2Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
3Јер ухо познаје беседу као што грло куша јело.
3Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
4Разаберимо шта је право, извидимо међу собом шта је добро.
4Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
5Јер Јов рече: Праведан сам, а Бог одбаци моју правду.
5Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
6Хоћу ли лагати за своју правду? Стрела је моја смртна, а без кривице.
6Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
7Који је човек као Јов да као воду пије подсмех?
7Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
8И да се дружи с онима који чине безакоње, и да ходи с безбожним људима?
8A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
9Јер рече: Не помаже човеку да угађа Богу.
9Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
10Зато, људи разумни, послушајте ме; далеко је од Бога злоћа и неправда од Свемогућег.
10A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
11Јер по делу плаћа човеку и даје сваком да нађе према путу свом.
11Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
12Доиста Бог не ради зло и Свемогући не изврће правде.
12A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
13Ко Му је предао земљу? И ко је уредио васиљену?
13Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
14Кад би на себе окренуо срце своје, узео би к себи дух свој и дисање своје;
14Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
15Изгинуло би свако тело, и човек би се вратио у прах.
15Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
16Ако си, дакле, разуман, чуј ово; слушај глас речи мојих.
16Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
17Може ли владати онај који мрзи на правду? Хоћеш ли осудити оног који је најправеднији?
17Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Èili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
18Каже ли се цару: Ниткове! И кнезовима: Безбожници?
18Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
19А камо ли Ономе који не гледа кнезовима ко су, нити у Њега вреди више богати од сиромаха, јер су сви дело руку Његових.
19Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
20Умиру за час, и у по ноћи усколеба се народ и пропадне, и однесе се јаки без руке људске.
20V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
21Јер су очи Његове обраћене на путеве човечије и види све кораке његове.
21Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
22Нема мрака ни сена смртнога где би се сакрили који чине безакоње.
22Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
23Јер никоме не одгађа кад дође да се суди с Богом.
23Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
24Сатире јаке недокучиво, и поставља друге на њихово место.
24Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
25Јер зна дела њихова, и док обрати ноћ, сатру се.
25Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
26Као безбожне разбија их на видику.
26Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
27Јер одступише од Њега и не гледаше ни на које путеве Његове;
27Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
28Те дође до Њега вика сиромахова, и чу вику невољних.
28Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
29Кад Он умири, ко ће узнемирити? И кад Он сакрије лице, ко ће Га видети? И то бива и народу и човеку.
29(Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?) Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
30Да не би царовао лицемер, да не би било замке народу.
30Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
31Заиста, треба казати Богу: Подносио сам, нећу више грешити.
31Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
32А шта не видим, Ти ме научи; ако сам чинио неправду, нећу више.
32Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
33Еда ли ће по теби плаћати, јер теби није по вољи, јер ти бираш а не Он? Ако знаш шта, говори.
33Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
34Људи ће разумни са мном казати, и мудар ће човек пристати,
34Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
35Да Јов не говори разумно, и да речи његове нису мудре.
35Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
36Оче мој, нека се Јов искуша до краја, што одговара као зли људи.
36Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
37Јер домеће на грех свој безакоње, пљеска рукама међу нама, и много говори на Бога.
37Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.