Јов 4
Daničić–Karadžić Bible (1868), CyrillicTranslation
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
Kralice Bible (1613)
1Тада одговори Елифас Теманац и рече:
1Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2Ако ти проговоримо, да ти неће бити досадно? Али ко би се могао уздржати да не говори?
2Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
3Гле, учио си многе, и руке изнемогле крепио си;
3Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
4Речи су твоје подизале оног који падаше, и утврђивао си колена која клецаху.
4Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
5А сада кад дође на тебе, клонуо си; кад се тебе дотаче, смео си се.
5Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
6Није ли побожност твоја била уздање твоје? И доброта путева твојих надање твоје?
6Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
7Опомени се, ко је прав погинуо, и где су праведни истребљени?
7Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
8Како сам ја видео, који ору муку и сеју невољу, то и жању.
8Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
9Од дихања Божијег гину, и од даха ноздрва Његових нестаје их.
9Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
10Рика лаву, и глас љутом лаву и зуби лавићима сатиру се.
10Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
11Лав гине немајући лова, и лавићи расипају се.
11Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
12Још дође тајно до мене реч, и ухо моје дочу је мало.
12Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
13У мислима о ноћним утварама, кад тврд сан пада на људе,
13V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
14Страх подузе ме и дрхат, од ког устрепташе све кости моје,
14Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
15И дух прође испред мене, и длаке на телу мом накострешише се.
15Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
16Стаде, али му не познах лица; прилика беше пред очима мојим, и ћутећи чух глас:
16Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
17Еда ли је човек праведнији од Бога? Еда ли је човек чистији од Творца свог?
17Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
18Гле, слугама својим не верује, и у анђела својих налази недостатака;
18Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
19А камоли у оних који стоје у кућама земљаним, којима је темељ на праху и сатиру се брже него мољац.
19Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
20Од јутра до вечера сатру се, и нестане их навек да нико и не опази.
20Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
21Слава њихова не пролази ли с њима? Умиру, али не у мудрости.
21Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.