Job 4
Petrus Canisius Bible, 1939 (De Heilige Schrift)
Kralice Bible (1613)
1Elifaz van Teman nam het woord, en sprak:
1Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2Zullen wij het woord tot u richten, tot u, zo verslagen? Maar wie zou zijn woorden kunnen bedwingen?
2Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
3Zie, zelf hebt ge velen terecht gewezen, En slappe handen gesterkt;
3Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
4Uw woorden hebben struikelenden opgericht, Knikkende knieën hebt ge spierkracht verleend:
4Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
5Maar nu het ú overkomt, nu zijt ge verslagen, Nu het ú treft, verbijsterd!
5Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
6Was dan uw vroomheid niet uw hoop, Uw onberispelijke wandel niet uw vertrouwen?
6Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
7Denk eens na: wie kwam ooit onschuldig om, Of waar ter wereld werden rechtvaardigen verdelgd?
7Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
8Ik heb altijd gezien: Die onheil ploegen En rampspoed zaaien, die oogsten ze ook!
8Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
9Door Gods adem gaan ze te gronde, Door zijn ziedende gramschap komen ze om:
9Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
10Het gebrul van den leeuw en het gehuil van den luipaard verstomt. De tanden der leeuwenwelpen worden stuk gebroken;
10Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
11De leeuwin komt om bij gebrek aan prooi, De jongen van de leeuwinnen worden uiteen gejaagd!
11Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
12Eens drong een woord in het diepste geheim tot mij door En mijn oor ving er het gefluister van op.
12Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
13Het was in een nachtgezicht, uit dromen geboren, Wanneer een diepe slaap de mensen bevangt:
13V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
14Schrik en siddering grepen mij aan, En al mijn beenderen rilden van angst;
14Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
15Een ademtocht streek langs mijn gelaat, En deed mijn haren ten berge rijzen.
15Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
16Daar stond er één voor mij, Wiens gelaat ik niet kon herkennen; Een gestalte zweefde voor mijn oog, En ik hoorde het fluisteren van een stem:
16Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
17Is een mens ooit rechtvaardig voor God, Een mensenkind rein voor zijn Schepper?
17Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
18Zie, zelfs op zijn dienaars kan Hij niet bouwen, Zelfs in zijn engelen ontdekt Hij gebreken.
18Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
19Hoeveel te meer in hen, die lemen hutten bewonen, Wier fundament in het stof is gelegd, En die als motten worden doodgetrapt,
19Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
20Van ‘s morgens tot ‘s avonds te pletter gedrukt; Die zonder dat men er acht op slaat, Voor eeuwig vergaan;
20Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
21Die, als hun tentpin wordt uitgerukt, Gaan sterven, eer zij het weten!
21Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.