Job 4
Louis Segond 1910Translation
Louis Segond 1910
Kralice Bible (1613)
1Éliphaz de Théman prit la parole et dit:
1Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2Si nous osons ouvrir la bouche, en seras-tu peiné? Mais qui pourrait garder le silence?
2Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
3Voici, tu as souvent enseigné les autres, Tu as fortifié les mains languissantes,
3Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
4Tes paroles ont relevé ceux qui chancelaient, Tu as affermi les genoux qui pliaient.
4Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
5Et maintenant qu’il s’agit de toi, tu faiblis! Maintenant que tu es atteint, tu te troubles!
5Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
6Ta crainte de Dieu n’est-elle pas ton soutien? Ton espérance, n’est-ce pas ton intégrité?
6Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
7Cherche dans ton souvenir: quel est l’innocent qui a péri? Quels sont les justes qui ont été exterminés?
7Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
8Pour moi, je l’ai vu, ceux qui labourent l’iniquité Et qui sèment l’injustice en moissonnent les fruits;
8Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
9Ils périssent par le souffle de Dieu, Ils sont consumés par le vent de sa colère,
9Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
10Le rugissement des lions prend fin, Les dents des lionceaux sont brisées;
10Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
11Le lion périt faute de proie, Et les petits de la lionne se dispersent.
11Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
12Une parole est arrivée furtivement jusqu’à moi, Et mon oreille en a recueilli les sons légers.
12Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
13Au moment où les visions de la nuit agitent la pensée, Quand les hommes sont livrés à un profond sommeil,
13V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
14Je fus saisi de frayeur et d’épouvante, Et tous mes os tremblèrent.
14Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
15Un esprit passa près de moi… Tous mes cheveux se hérissèrent…
15Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
16Une figure d’un aspect inconnu était devant mes yeux, Et j’entendis une voix qui murmurait doucement:
16Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
17L’homme serait-il juste devant Dieu? Serait-il pur devant celui qui l’a fait?
17Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
18Si Dieu n’a pas confiance en ses serviteurs, S’il trouve de la folie chez ses anges,
18Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
19Combien plus chez ceux qui habitent des maisons d’argile, Qui tirent leur origine de la poussière, Et qui peuvent être écrasés comme un vermisseau!
19Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
20Du matin au soir ils sont brisés, Ils périssent pour toujours, et nul n’y prend garde;
20Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
21Le fil de leur vie est coupé, Ils meurent, et ils n’ont pas acquis la sagesse.
21Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.