Job 6
Louis Segond 1910Translation
Louis Segond 1910
Kralice Bible (1613)
1Job prit la parole et dit:
1Odpovídaje pak Job, řekl:
2Oh! S’il était possible de peser ma douleur, Et si toutes mes calamités étaient sur la balance,
2Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
3Elles seraient plus pesantes que le sable de la mer; Voilà pourquoi mes paroles vont jusqu’à la folie!
3Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
4Car les flèches du Tout-Puissant m’ont percé, Et mon âme en suce le venin; Les terreurs de Dieu se rangent en bataille contre moi.
4Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
5L’âne sauvage crie-t-il auprès de l’herbe tendre? Le bœuf mugit-il auprès de son fourrage?
5Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
6Peut-on manger ce qui est fade et sans sel? Y a-t-il de la saveur dans le blanc d’un œuf?
6Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
7Ce que je voudrais ne pas toucher, C’est là ma nourriture, si dégoûtante soit-elle!
7Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
8Puisse mon vœu s’accomplir, Et Dieu veuille réaliser mon espérance!
8Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
9Qu’il plaise à Dieu de m’écraser, Qu’il étende sa main et qu’il m’achève!
9Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
10Il me restera du moins une consolation, Une joie dans les maux dont il m’accable: Jamais je n’ai transgressé les ordres du Saint.
10Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
11Pourquoi espérer quand je n’ai plus de force? Pourquoi attendre quand ma fin est certaine?
11Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
12Ma force est-elle une force de pierre? Mon corps est-il d’airain?
12Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
13Ne suis-je pas sans ressource, Et le salut n’est-il pas loin de moi?
13Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
14Celui qui souffre a droit à la compassion de son ami, Même quand il abandonnerait la crainte du Tout-Puissant.
14Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
15Mes frères sont perfides comme un torrent, Comme le lit des torrents qui disparaissent.
15Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
16Les glaçons en troublent le cours, La neige s’y précipite;
16Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
17Viennent les chaleurs, et ils tarissent, Les feux du soleil, et leur lit demeure à sec.
17V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
18Les caravanes se détournent de leur chemin, S’enfoncent dans le désert, et périssent.
18Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
19Les caravanes de Théma fixent le regard, Les voyageurs de Séba sont pleins d’espoir;
19To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
20Ils sont honteux d’avoir eu confiance, Ils restent confondus quand ils arrivent.
20Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
21Ainsi, vous êtes comme si vous n’existiez pas; Vous voyez mon angoisse, et vous en avez horreur!
21Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
22Vous ai-je dit: Donnez-moi quelque chose, Faites en ma faveur des présents avec vos biens,
22Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
23Délivrez-moi de la main de l’ennemi, Rachetez-moi de la main des méchants?
23Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
24Instruisez-moi, et je me tairai; Faites-moi comprendre en quoi j’ai péché.
24Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
25Que les paroles vraies sont persuasives! Mais que prouvent vos remontrances?
25Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
26Voulez-vous donc blâmer ce que j’ai dit, Et ne voir que du vent dans les discours d’un désespéré?
26Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
27Vous accablez un orphelin, Vous persécutez votre ami.
27Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
28Regardez-moi, je vous prie! Vous mentirais-je en face?
28A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
29Revenez, ne soyez pas injustes; Revenez, et reconnaissez mon innocence.
29Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
30Y a-t-il de l’iniquité sur ma langue, Et ma bouche ne discerne-t-elle pas le mal?
30A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.