Job 41
Louis Segond 1910Translation
Louis Segond 1910
Kralice Bible (1613)
1Nul n’est assez hardi pour l’exciter; Qui donc me résisterait en face?
1Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
2De qui suis-je le débiteur? Je le paierai. Sous le ciel tout m’appartient.
2Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
3Je veux encore parler de ses membres, Et de sa force, et de la beauté de sa structure.
3Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
4Qui soulèvera son vêtement? Qui pénétrera entre ses mâchoires?
4Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
5Qui ouvrira les portes de sa gueule? Autour de ses dents habite la terreur.
5Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
6Ses magnifiques et puissants boucliers Sont unis ensemble comme par un sceau;
6Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
7Ils se serrent l’un contre l’autre, Et l’air ne passerait pas entre eux;
7Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
8Ce sont des frères qui s’embrassent, Se saisissent, demeurent inséparables.
8Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
9Ses éternuements font briller la lumière; Ses yeux sont comme les paupières de l’aurore.
9Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
10Des flammes jaillissent de sa bouche, Des étincelles de feu s’en échappent.
10Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
11Une fumée sort de ses narines, Comme d’un vase qui bout, d’une chaudière ardente.
11Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
12Son souffle allume les charbons, Sa gueule lance la flamme.
12Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
13La force a son cou pour demeure, Et l’effroi bondit au-devant de lui.
13V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
14Ses parties charnues tiennent ensemble, Fondues sur lui, inébranlables.
14Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
15Son cœur est dur comme la pierre, Dur comme la meule inférieure.
15Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
16Quand il se lève, les plus vaillants ont peur, Et l’épouvante les fait fuir.
16Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
17C’est en vain qu’on l’attaque avec l’épée; La lance, le javelot, la cuirasse, ne servent à rien.
17Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
18Il regarde le fer comme de la paille, L’airain comme du bois pourri.
18Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
19La flèche ne le met pas en fuite, Les pierres de la fronde sont pour lui du chaume.
19Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
20Il ne voit dans la massue qu’un brin de paille, Il rit au sifflement des dards.
20Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
21Sous son ventre sont des pointes aiguës: On dirait une herse qu’il étend sur le limon.
21Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
22Il fait bouillir le fond de la mer comme une chaudière, Il l’agite comme un vase rempli de parfums.
22Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
23Il laisse après lui un sentier lumineux; L’abîme prend la chevelure d’un vieillard.
23Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
24Sur la terre nul n’est son maître; Il a été créé pour ne rien craindre.
24Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
25Il regarde avec dédain tout ce qui est élevé, Il est le roi des plus fiers animaux.
25Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.