Job 11
Louis Segond 1910Translation
Louis Segond 1910
Kralice Bible (1613)
1Tsophar de Naama prit la parole et dit:
1A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
2Cette multitude de paroles ne trouvera-t-elle point de réponse, Et suffira-t-il d’être un discoureur pour avoir raison?
2Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
3Tes vains propos feront-ils taire les gens? Te moqueras-tu, sans que personne te confonde?
3Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
4Tu dis: Ma manière de voir est juste, Et je suis pur à tes yeux.
4Nebo jsi řekl: Èisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
5Oh! Si Dieu voulait parler, S’il ouvrait les lèvres pour te répondre,
5Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
6Et s’il te révélait les secrets de sa sagesse, De son immense sagesse, Tu verrais alors qu’il ne te traite pas selon ton iniquité.
6Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
7Prétends-tu sonder les pensées de Dieu, Parvenir à la connaissance parfaite du Tout-Puissant?
7Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
8Elle est aussi haute que les cieux: que feras-tu? Plus profonde que le séjour des morts: que sauras-tu?
8Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš?
9La mesure en est plus longue que la terre, Elle est plus large que la mer.
9Delší jest míra její než země, a širší než moře.
10S’il passe, s’il saisit, S’il traîne à son tribunal, qui s’y opposera?
10Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
11Car il connaît les vicieux, Il voit facilement les coupables.
11Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
12L’homme, au contraire, a l’intelligence d’un fou, Il est né comme le petit d’un âne sauvage.
12Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
13Pour toi, dirige ton cœur vers Dieu, Étends vers lui tes mains,
13Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
14Éloigne-toi de l’iniquité, Et ne laisse pas habiter l’injustice sous ta tente.
14Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
15Alors tu lèveras ton front sans tache, Tu seras ferme et sans crainte;
15Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
16Tu oublieras tes souffrances, Tu t’en souviendras comme des eaux écoulées.
16Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
17Tes jours auront plus d’éclat que le soleil à son midi, Tes ténèbres seront comme la lumière du matin,
17K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
18Tu seras plein de confiance, et ton attente ne sera plus vaine; Tu regarderas autour de toi, et tu reposeras en sûreté.
18Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
19Tu te coucheras sans que personne ne te trouble, Et plusieurs caresseront ton visage.
19A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
20Mais les yeux des méchants seront consumés; Pour eux point de refuge; La mort, voilà leur espérance!
20Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.