Job 5
Petrus Canisius Bible, 1939 (De Heilige Schrift)
Kralice Bible (1613)
1Roep maar: er is niemand, die u antwoord geeft; Tot wien van de heiligen wilt ge u wenden?
1Zavolejž tedy, dá-liť kdo odpověd? A k kterému se z svatých obrátíš?
2Het is dus de wrevel, die den dwaas vermoordt, De gramschap doodt dus den zot.
2Pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost.
3Ik heb den dwaas wel wortel zien schieten, Maar plotseling verrotte zijn akker;
3Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka:
4Zijn kinderen werden van hulp verstoken, Reddeloos vertrapt in de poort;
4Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl.
5Wat zij hebben geoogst, eet een hongerige op, En de dorstige rooft en drinkt de melk van hun kudde
5Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových.
6Want het kwaad schiet niet op uit het stof, En de rampspoed ontspruit uit de aarde niet:
6Neboť nepochází z prachu trápení, aniž se z země pučí bída.
7Maar het is de mens, die zichzelf de rampspoed verwekt, Zoals de vonken naar boven spatten!
7Ale člověk rodí se k bídě, tak jako jiskry z uhlí zhůru létají.
8Ik, ik wend mij tot God, En leg mijn zaak aan de Godheid voor:
8Jistě žeť bych já hledal Boha silného, a jemu bych předložil při svou,
9Hij, die grootse en ondoorgrondelijke dingen wrocht En ontelbare wonderen;
9Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není,
10Die regen over de aarde zendt, En water over de velden giet;
10Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole,
11Die de nederigen op de hoogte verheft, En treurenden het hoogste geluk doet smaken.
11Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením,
12Die de plannen der sluwen verijdelt, Zodat hun handen de ontwerpen niet ten uitvoer brengen;
12Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho,
13Die de wijzen vangt in hun eigen list, Zodat de toeleg der slimmen mislukt,
13Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá.
14En midden op de dag zij op duisternis stuiten, En rondtasten op klaarlichte dag, zoals in de nacht;
14Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni.
15Maar die de geplaagden redt uit hun hand, Den arme uit de greep van den sterke:
15Kterýž zachovává od meče a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka.
16Zodat er weer hoop voor den zwakke is, En het onrecht de mond sluit.
16Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá.
17Gelukkig, gij mens, dien God kastijdt: Versmaad dus de straf van den Almachtige niet!
17Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej.
18Want Hij wondt, maar verbindt, Hij kwetst, maar zijn handen genezen.
18Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí.
19Uit zes noden zal Hij u redden, En in de zevende treft u geen kwaad:
19Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé.
20In hongersnood redt Hij u van de dood, In de oorlog uit de greep van het zwaard;
20V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče.
21Gij zijt veilig voor de gesel der tong, Zonder vrees voor het dreigend geweld.
21Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla.
22Met geweld en gebrek zult ge lachen, Voor wilde beesten niet vrezen:
22Zhouba a hlad buď tobě za smích, a nestrachuj se ani líté zvěři zemské.
23Want ge hebt een verbond met de stenen op het veld, En het wild gedierte leeft in vriendschap met u
23Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě.
24Dan weet ge, dat uw tent in vrede is, Ge niets vermist, als ge uw woning doorzoekt;
24A shledáš, žeť stánek tvůj bude bezpečný, a navrátíš se zase k příbytku svému, a nezhřešíš.
25Dan weet ge, dat uw nageslacht talrijk zal zijn, Uw spruiten als het gras op het veld.
25Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská.
26Eerst in uw ouderdom daalt ge ten grave, Zoals de schoof wordt binnengehaald, als het tijd is!
26Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým.
27Zie, dit hebben we nagespeurd, en zó is het; Luister er naar, en neem het ter harte!
27Aj, toť jsme vyhledali, a takť jest; poslechniž toho, a schovej sobě to.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.