Job 16
Douay-Rheims Bible, American Edition (1899)Translation
Douay-Rheims Bible, American Edition (1899)
Kralice Bible (1613)
1Then Job answered, and said:
1A odpovídaje Job, řekl:
2I have often heard such things as these: you are all troublesome comforters.
2Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
3Shall windy words have no end? or is it any trouble to thee to speak?
3Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
4I also could speak like you: and would God your soul were for my soul.
4Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
5I would comfort you also with words, and would wag my head over you.
5Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
6I would strengthen you with my mouth, and would move my lips, as sparing you.
6Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
7But what shall I do? If I speak, my pain will not rest: and if I hold my peace, it will not depart from me.
7Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
8But now my sorrow hath oppressed me, and all my limbs are brought to nothing.
8A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
9My wrinkles bear witness against me, and a false speaker riseth up against my face, contradicting me.
9Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
10He hath gathered together his fury against me, and threatening me he hath gnashed with his teeth upon me: my enemy hath beheld me with terrible eyes.
10Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
11They have opened their mouths upon me, and reproaching me they have struck me on the cheek, they are filled with my pains.
11Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
12God hath shut me up with the unjust man, and hath delivered me into the hands of the wicked.
12Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
13I that was formerly so wealthy, am all on a sudden broken to pieces: he hath taken me by my neck, he hath broken me, and hath set me up to be his mark.
13Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
14He hath compassed me round about with his lances, he hath wounded my loins, he hath not spared, and hath poured out my bowels on the earth.
14Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
15He hath torn me with wound upon wound, he hath rushed in upon me like a giant.
15Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
16I have sowed sackcloth upon my skin, and have covered my flesh with ashes.
16Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
17My face is swollen with weeping, and my eyelids are dim.
17Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
18These things have I suffered without the iniquity of my hand, when I offered pure prayers to God.
18Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
19O earth, cover not thou my blood, neither let my cry find a hiding place in thee.
19Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
20For behold my witness is in heaven, and he that knoweth my conscience is on high.
20Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
21My friends are full of words: my eye poureth out tears to God.
21Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
22And O that a man might so be judged with God, as the son of man is judged with his companion!
22Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
23For behold short years pass away and I am walking in a path by which I shall not return.
no verse 23 in this text
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.