Job 9
Douay-Rheims Bible, American Edition (1899)Translation
Douay-Rheims Bible, American Edition (1899)
Kralice Bible (1613)
1And Job answered, and said:
1Odpověděv pak Job, řekl:
2Indeed I know it is so, and that man cannot be justified compared with God.
2I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
3If he will contend with him, he cannot answer him one for a thousand.
3A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
4He is wise in heart, and mighty in strength: who hath resisted him, and hath had peace?
4Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
5Who hath removed mountains, and they whom he overthrew in his wrath, knew it not.
5On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
6Who shaketh the earth out of her place, and the pillars thereof tremble.
6On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
7Who commandeth tile sun and it riseth not: and shutteth up the stars as it were under a seal:
7On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
8Who alone spreadeth out the heavens, and walketh upon the waves of the sea.
8On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
9Who maketh Arcturus, and Orion, and Hyades, and the inner parts of the south.
9On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
10Who doth things great and incomprehensible, and wonderful, of which there is no number.
10On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
11If he come to me, I shall not see him: if he depart I shall not understand.
11Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
12If he examine on a sudden, who shall answer him? or who can say: Why dost thou so?
12Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
13God, whose wrath no mall can resist, and under whom they stoop that bear up the world.
13Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
14What am I then, that I should answer him, and have words with him?
14Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
15I, who although I should have any just thing, would not answer, but would make supplication to my judge.
15Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
16And if he should hear me when I call, I should not believe that he had heard my voice.
16Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
17For he shall crush me in a whirlwind, and multiply my wounds even without cause.
17Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
18He alloweth not my spirit to rest, and he filleth me with bitterness.
18Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
19If strength be demanded, he is most strong: if equity of judgment, no man dare bear witness for me.
19Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
20If I would justify myself, my own mouth shall condemn me: if I would shew myself innocent, he shall prove me wicked.
20Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
21Although I should be simple, even this my soul shall be ignorant of, and I shall be weary of my life.
21Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
22One thing there is that I have spoken, both the innocent and the wicked he consumeth.
22Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
23If he scourge, let him kill at once, and not laugh at the pains of the innocent.
23Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
24The earth is given into the hand of the wicked, he covereth the face of the judges thereof: and if it be not he, who is it then?
24Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
25My days have been swifter than a post: they have fled away and have not seen good.
25Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
26They have passed by as ships carrying fruits, as an eagle flying to the prey.
26Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
27If I say: I will not speak so: I change my face, and am tormented with sorrow.
27Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
28I feared all my works, knowing that thou didst not spare the offender.
28Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
29But if so also I am wicked, why have I laboured in vain?
29Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
30If I be washed as it were with snow waters, and my hands shall shine ever so clean:
30Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
31Yet thou shalt plunge me in filth, and my garments shall abhor me,
31Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
32For I shall not answer a man that is like myself: nor one that may be heard with me equally in judgment.
32Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
33There is none that may be able to reprove both, and to put his hand between both.
33Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
34Let him take his rod away from me, and let not his fear terrify me.
34Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
35I will speak, and will not fear him: for I cannot answer while I am in fear.
35Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.