Job 9
Clementine Vulgate, 1598Translation
Clementine Vulgate, 1598
Kralice Bible (1613)
1Et respondens Job, ait:
1Odpověděv pak Job, řekl:
2[Vere scio quod ita sit, et quod non justificetur homo compositus Deo.
2I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
3Si voluerit contendere cum eo, non poterit ei respondere unum pro mille.
3A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
4Sapiens corde est, et fortis robore: quis restitit ei, et pacem habuit?
4Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
5Qui transtulit montes, et nescierunt hi quos subvertit in furore suo.
5On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
6Qui commovet terram de loco suo, et columnæ ejus concutiuntur.
6On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
7Qui præcipit soli, et non oritur, et stellas claudit quasi sub signaculo.
7On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
8Qui extendit cælos solus, et graditur super fluctus maris.
8On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
9Qui facit Arcturum et Oriona, et Hyadas et interiora austri.
9On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
10Qui facit magna, et incomprehensibilia, et mirabilia, quorum non est numerus.
10On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
11Si venerit ad me, non videbo eum; si abierit, non intelligam.
11Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
12Si repente interroget, quis respondebit ei? vel quis dicere potest: Cur ita facis?
12Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
13Deus, cujus iræ nemo resistere potest, et sub quo curvantur qui portant orbem.
13Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
14Quantus ergo sum ego, ut respondeam ei, et loquar verbis meis cum eo?
14Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
15qui etiam si habuero quippiam justum, non respondebo: sed meum judicem deprecabor.
15Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
16Et cum invocantem exaudierit me, non credo quod audierit vocem meam.
16Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
17In turbine enim conteret me, et multiplicabit vulnera mea, etiam sine causa.
17Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
18Non concedit requiescere spiritum meum, et implet me amaritudinibus.
18Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
19Si fortitudo quæritur, robustissimus est; si æquitas judicii, nemo audet pro me testimonium dicere.
19Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
20Si justificare me voluero, os meum condemnabit me; si innocentem ostendero, pravum me comprobabit.
20Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
21Etiam si simplex fuero, hoc ipsum ignorabit anima mea, et tædebit me vitæ meæ.
21Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
22Unum est quod locutus sum: et innocentem et impium ipse consumit.
22Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
23Si flagellat, occidat semel, et non de pœnis innocentum rideat.
23Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
24Terra data est in manus impii; vultum judicum ejus operit. Quod si non ille est, quis ergo est?
24Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
25Dies mei velociores fuerunt cursore; fugerunt, et non viderunt bonum.
25Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
26Pertransierunt quasi naves poma portantes; sicut aquila volans ad escam.
26Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
27Cum dixero: Nequaquam ita loquar: commuto faciem meam, et dolore torqueor.
27Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
28Verebar omnia opera mea, sciens quod non parceres delinquenti.
28Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
29Si autem et sic impius sum, quare frustra laboravi?
29Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
30Si lotus fuero quasi aquis nivis, et fulserint velut mundissimæ manus meæ,
30Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
31tamen sordibus intinges me, et abominabuntur me vestimenta mea.
31Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
32Neque enim viro qui similis mei est, respondebo; nec qui mecum in judicio ex æquo possit audiri.
32Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
33Non est qui utrumque valeat arguere, et ponere manum suam in ambobus.
33Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
34Auferat a me virgam suam, et pavor ejus non me terreat.
34Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
35Loquar, et non timebo eum; neque enim possum metuens respondere.]
35Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.