Job 14
JPS Tanakh (Jewish Publication Society, 1917)
Kralice Bible (1613)
1Man that is born of a woman is of few days, and full of trouble.
1Èlověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.
2He cometh forth like a flower, and withereth; he fleeth also as a shadow, and continueth not.
2Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.
3And dost Thou open Thine eyes upon such a one, and bringest me into judgment with Thee?
3A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.
4Who can bring a clean thing out of an unclean? not one.
4Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.
5Seeing his days are determined, the number of his months is with Thee, and Thou hast appointed his bounds that he cannot pass;
5Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:
6Look away from him, that he may rest, till he shall accomplish, as a hireling, his day.
6Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.
7For there is hope of a tree, if it be cut down, that it will sprout again, and that the tender branch thereof will not cease.
7O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,
8Though the root thereof wax old in the earth, and the stock thereof die in the ground;
8By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:
9Yet through the scent of water it will bud, and put forth boughs like a plant.
9Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.
10But man dieth, and lieth low; yea, man perisheth, and where is he?
10Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?
11As the waters fail from the sea, and the river is drained dry;
11Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:
12So man lieth down and riseth not; till the heavens be no more, they shall not awake, nor be roused out of their sleep.
12Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.
13Oh that Thou wouldest hide me in the nether-world, that Thou wouldest keep me secret, until Thy wrath be past, that Thou wouldest appoint me a set time, and remember me! —
13Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne.
14If a man die, may he live again? All the days of my service would I wait, till my relief should come —
14Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.
15Thou wouldest call, and I would answer Thee; Thou wouldest have a desire to the work of Thy hands.
15Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,
16But now Thou numberest my steps, Thou dost not even wait for my sin;
16Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,
17My transgression is sealed up in a bag, and Thou heapest up mine iniquity.
17Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.
18And surely the mountain falling crumbleth away, and the rock is removed out of its place;
18Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,
19The waters wear the stones; the overflowings thereof wash away the dust of the earth; so Thou destroyest the hope of man.
19Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.
20Thou prevailest for ever against him, and he passeth; Thou changest his countenance, and sendest him away.
20Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.
21His sons come to honour, and he knoweth it not; and they are brought low, but he regardeth them not.
21Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.
22But his flesh grieveth for him, and his soul mourneth over him.
22Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.