Job 14
Asang Khongca Bible (Eastern Khumi Chin, 2019)
Kralice Bible (1613)
1Nongpata mah tapen ih kami loe nawnetta hing nathung raihaih hoiah koi.
1Èlověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.
2Anih loe apawk baktiah ampha tahang moe, azaem roep; tahlip baktiah cawnh, cak poe ai.
2Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.
3To baktih hmuen pongah mik na padai moe, lokcaekhaih hmaa ah nang caeh haih han maw?
3A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.
4Mi mah maw kaciim ai thung hoiah kaciim hmuen to sin thai tih? Mi mah doeh sin thai mak ai.
4Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.
5Kami ih aninawk to kroek moe, khrah nazetto maw oh pae vop, tiah na panoek pae pongah, anih mah poeng thai han ai ah ramri to na sak pae.
5Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:
6Toksak han tlai ih kami baktiah, angmah ih aninawk boeng khoek to, angmah koeh ah oh hanah, anih to angqoi taak ah.
6Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.
7Thing loe pakhruk cadoeh, tadok tacawt let ueloe, tanghang kangtha tacawt let tih, tiah oep han oh.
7O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,
8Long thung ih tangzuun loe mitong boeh pongah, long ah akung dueh cadoeh,
8By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:
9tui hmui hoiah tadok let ueloe, thingkung kanawk baktiah tanghang tacawt let tih.
9Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.
10Toe kami loe duek moe, qong ving; ue, a hinghaih boeng pacoengah loe naa ah maw om vop tih?
10Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?
11Tuipui tui loe anghmat moe, vacong tui doeh kaang king baktih toengah,
11Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:
12kami loe angsong moe, angthawk let ai boeh; vannawk anghmaa ai karoek to anglawt mak ai, a iihhaih ahmuen hoi angthawk mak ai boeh.
12Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.
13Aw taprong thungah na hawk ah, palung na phuihaih dip ai karoek to, tamquta hoi na hawk ah! Kai pahnet han ai ah, ka oh han ih atue to na khaek pae ah.
13Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne.
14Kami loe duek pacoengah hing let tih maw? Karai toksakhaih aninawk loe sawk parai cadoeh, kam khraihaih atue pha ai karoek to ka zing han.
14Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.
15Nang kawk naah, kang pathim pae han; na ban hoi sak ih hmuen to na koeh.
15Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,
16Vaihi loe ka khok tangkannawk to na kroek moe, ka zaehaih to na khen ai boeh.
16Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,
17Ka sakpazaehaih loe pasah thungah catui ka daeng boeh moe, ka zaehaih nang kraeng pae hmoek boeh.
17Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.
18Tanim thaih mae loe anghmat boeh moe, lungsong doeh a ohhaih ahmuen hoiah angthuih ving boeh.
18Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,
19Tuinawk mah thlung to maawtsak moe, tui tha mah long to takhawh baktih toengah, kami oephaih to nam rosak.
19Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.
20Kami to na pazawk poe, anih loe anghmat ving boeh; anih ih mikhmai to nam khraisak moe, kalah bangah na patoeh ving.
20Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.
21A capanawk mah pakoehhaih hnu o cadoeh, anih mah panoek ai boeh; nihcae atlim ah krah o cadoeh, anih mah panoek pae ai boeh.
21Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.
22Toe anih ih ngan to naa ueloe, a hinghaih palungsae tih, tiah a naa.
22Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.