Siope 14
Tongan Bible, Revised West VersionTranslation
Tongan Bible, Revised West Version
Kralice Bible (1613)
1“Ko e tangata kuo fanauʻi ʻe he fefine, ʻoku siʻi pe hono ngaahi ʻaho, pea fonu ʻi he mamahi.
1Èlověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.
2ʻOku tupu hake ia ʻo hangē ko e fisiʻi ʻakau, pea tuʻusi hifo: ʻoku puna foki ia ʻo hangē ko e ʻatā, ʻo ʻikai nofomaʻu.
2Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.
3Pea ʻoku ke fofonga ʻa ki ha taha pehē, mo ke ʻomi au ke fakamaau mo koe?
3A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.
4Ko hai te ne faʻa ʻomi ʻae maʻa mei he taʻemaʻa? ʻIkai ha taha.
4Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.
5He kuo tukupau hono ngaahi ʻaho, ko e lau ʻo hono ngaahi māhina ʻoku ʻiate koe, kuo ke tuʻutuʻu ni hono fakangatangata ʻe ʻikai te ne toloiʻi;
5Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:
6“Afe atu meiate ia, ka ne mālōlō, kaeʻoua ke ne fakakakato hono ʻaho ʻo hangē ha ngāue unga.
6Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.
7He ʻoku ʻamanaki ki he ʻakau, ʻo kapau ʻe tā hifo ia, ki heʻene toe tupu hake, pea ʻe ʻikai ʻosi hono huli ʻo ia.
7O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,
8Neongo ʻae fakaʻaʻau ke motuʻa hono aka ʻi he kelekele, pea mate hono sino ʻi he efu;
8By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:
9Ka ʻi he nanamu ʻoe vai ʻe toe tupu ia, ʻo tupu ai ʻae ngaahi vaʻa ʻo hangē ha ʻakau.
9Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.
10Ka ʻoku mate pē ʻae tangata, ʻo fakaʻaʻau ke ʻosi: ʻio, ʻoku fononga ʻae tangata, pea kofaʻā ia?
10Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?
11ʻO hangē ʻoku mole ʻae ngaahi vai mei he tahi, pea matuʻu ʻo mōmoa ʻae ngaahi vaitafe:
11Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:
12ʻOku pehē ʻoku tokoto hifo ʻae tangata, pea ʻikai toetuʻu: ʻe ʻikai te nau ʻa pē tuʻu mei heʻenau mohe, kaeʻoua ke mole ʻae ngaahi langi.
12Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.
13“Taumaiā te ke fufū au ʻi he faʻitoka, ʻo ke fakafufū au, kaeʻoua ke mole atu ho houhau, mo ke kotofa hoku ʻaho, ʻo manatuʻi au.
13Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne.
14Kapau ʻe mate ʻae tangata, ʻe toe moʻui ia? Ko e ngaahi ʻaho kotoa pē kuo kotofa kiate au te u tatali ai, kaeʻoua ke hoko hoku liliu.
14Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.
15Te ke ui, pea te u talia koe: he te ke holi ki he ngāue ʻa ho nima.
15Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,
16Ka ko eni, kuo ke lau ʻeku ngaahi laka: ʻikai ʻoku ke vakai ki heʻeku angahala?
16Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,
17Kuo fakamaʻu ʻeku kovi ʻi ha tangai, pea ʻoku ke tuitui ai ʻeku hia.
17Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.
18“ʻO hangē ʻoku fakaʻaʻau ʻo ngata ʻae moʻunga kuo tō, pea ʻoku hiki ʻae fuʻu maka mei hono potu.
18Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,
19ʻO hangē ʻoku holo ʻe he vai ʻae ngaahi maka: pea tāfea ʻo mole ʻae ngaahi meʻa ʻoku tupu ʻi he kelekele ʻoe fonua; ʻoku pehē hoʻo fakaʻauha ʻae ʻamanaki ʻae tangata.
19Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.
20ʻOku ke mālohi maʻuaipē kiate ia, pea ʻoku mole ia: ʻoku ke liliu hono mata mo ke fekau ia ke ʻalu.
20Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.
21ʻOku hoko ʻo ongoongo hono ngaahi foha, ka ʻoku ʻikai te ne ʻilo; pea ʻoku fakavaivai hifo ʻakinautolu, ka ʻoku ʻikai te ne mamata ai.
21Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.
22Ka ko hono kakano ʻoku ʻiate ia ʻe langa, pea ʻe mamahi mo hono laumālie ʻi loto ʻiate ia.”
22Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.