Joba 14
Baibal Olcim (Matupi Chin)Translation
Baibal Olcim (Matupi Chin)
Kralice Bible (1613)
1Huta kah a sak hlang he a khohnin toi tih khoponah khaw hah.
1Èlověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.
2Rhaipai bangla phuelh tih a oh uh. Khokhawn bangla yong tih pai voel pawh.
2Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.
3Te soah ngawn tah na mik tueng tih kai he na taengkah laitloeknah dongla na khuen.
3A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.
4Rhalawt lamloh a cuem la aka khueh te unim? Pakhat pataeng om pawh.
4Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.
5A khohnin neh a hla taenah khaw namah taengah hangdang. A oltlueh te a oltlueh bangla na saii tih poe thai pawh.
5Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:
6Anih lamloh vawl mangthong lamtah amah hnin at kutloh bangla a ngaingaih hil toeng saeh.
6Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.
7Thing ham tah a vung akhaw ngaiuepnah om pueng. Te dongah koep mikhing vetih a dawn khaw ngoeng mahpawh.
7O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,
8Diklai khuiah a yung patong mai tih laipi khuiah a ngo duek cakhaw,
8By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:
9tui bo ah duei vetih thinghloe bangla a pae cawn ni.
9Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.
10Tedae hlang tah duek tih rhaa uh coeng. Hlang he a pal phoeiah tah melam a om.
10Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?
11Tuitunli lamkah tui khaw khawk dae tuiva loh a khah vaengah tah kak.
11Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:
12Hlang khaw yalh tih thoo voel pawh. Vaan a om pawt due khaw haenghang pawh. Amih te ih kung lamloh haenghang uh mahpawh.
12Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.
13Unim saelkhui ah a paek lah ve? Kai he nan khoem lah vetih na thintoek a mael duela kai nan thuh lah mako. Kai hamla oltlueh na khueh vetih kai nan poek mako.
13Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne.
14Hlang he duek koinih hing venim? Kamah kah caempuei hnin boeih he ka thovaelnah a pawk hil ka lamtawn bitni.
14Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.
15Nan khue vaengah kai loh nang te ka doo bitni. Na kut dongkah bibi dongah na moo bitni.
15Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,
16Ka khokan he na tae pawn vetih ka tholhnah khaw na dawn mahpawh.
16Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,
17Ka boekoek hnocun khuiah catui a hnah thil tih kai kathaesainah na dah thil bitni.
17Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.
18Tedae Tlang khaw cungku tih moelh. Lungpang pataeng a hmuen lamloh thoeih.
18Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,
19Lungto khaw tui loh a hoh tih a kongnawt loh diklai laipi a yo. Te dongah hlanghing kah ngaiuepnah na pal sak.
19Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.
20Anih te a yoeyah la na khulae tih a hmai a tal la a van daengah anih te na tueih.
20Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.
21A ca rhoek a thangpom uh dae a ming moenih. Muei uh cakhaw amih a yakming moenih.
21Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.
22Tedae a pumsa tah a taengah tih thak a khoeih tih a hinglu khaw amah hamla nguekcoi,” a ti.
22Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.