Job 32
King James Version with ApocryphaTranslation
King James Version with Apocrypha
Kralice Bible (1613)
1So these three men ceased to answer Job, because he was righteous in his own eyes.
1A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
2Then was kindled the wrath of Elihu the son of Barachel the Buzite, of the kindred of Ram: against Job was his wrath kindled, because he justified himself rather than God.
2Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
3Also against his three friends was his wrath kindled, because they had found no answer, and yet had condemned Job.
3Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
4Now Elihu had waited till Job had spoken, because they were elder than he.
4Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
5When Elihu saw that there was no answer in the mouth of these three men, then his wrath was kindled.
5Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
6And Elihu the son of Barachel the Buzite answered and said, I am young, and ye are very old; wherefore I was afraid, and durst not shew you mine opinion.
6I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
7I said, Days should speak, and multitude of years should teach wisdom.
7Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
8But there is a spirit in man: and the inspiration of the Almighty giveth them understanding.
8Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
9Great men are not always wise: neither do the aged understand judgment.
9Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
10Therefore I said, Hearken to me; I also will shew mine opinion.
10A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
11Behold, I waited for your words; I gave ear to your reasons, whilst ye searched out what to say.
11Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
12Yea, I attended unto you, and, behold, there was none of you that convinced Job, or that answered his words:
12A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
13Lest ye should say, We have found out wisdom: God thrusteth him down, not man.
13Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
14Now he hath not directed his words against me: neither will I answer him with your speeches.
14Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
15They were amazed, they answered no more: they left off speaking.
15Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
16When I had waited, (for they spake not, but stood still, and answered no more;)
16Èekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
17I said , I will answer also my part, I also will shew mine opinion.
17Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
18For I am full of matter, the spirit within me constraineth me.
18Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
19Behold, my belly is as wine which hath no vent; it is ready to burst like new bottles.
19Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
20I will speak, that I may be refreshed: I will open my lips and answer.
20Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
21Let me not, I pray you, accept any man’s person, neither let me give flattering titles unto man.
21Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
22For I know not to give flattering titles; in so doing my maker would soon take me away.
22Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.