Jób 30
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
1Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
1А сада смеју ми се млађи од мене, којима отаца не бих хтео метнути са псима стада свог.
2Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
2А на шта би ми и била сила руку њихових? У њима беше пропала старост.
3Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
3Од сиромаштва и глади самоћаваху бежећи од сува, мрачна, пуста и опустошена места;
4Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
4Који браху лободу по честама, и смреково корење беше им храна.
5Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
5Између људи беху изгоњени и викаше се за њима као за лупежом.
6Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
6Живљаху по страшним увалама, по јамама у земљи и у камену.
7V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
7По грмовима рикаху, под трњем се скупљаху.
8Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
8Беху људи никакви и без имена, мање вредни него земља.
9Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
9И њима сам сада песма, и постах им прича.
10V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
10Гаде се на ме, иду далеко од мене и не устежу се пљувати ми у лице.
11Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
11Јер је Бог одапео моју тетиву и муке ми задао те збацише узду преда мном.
12Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
12С десне стране устајаху момци, поткидаху ми ноге, и насипају пут к мени да ме упропасте.
13Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
13Раскопаше моју стазу, умножише ми муке, не треба нико да им помаже.
14Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
14Као широким проломом навиру, и наваљују преко развалина.
15Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
15Страхоте навалише на ме, и као ветар терају душу моју, и као облак прође срећа моја.
16A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
16И сада се душа моја разлива у мени, стигоше ме дани мучни.
17Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
17Ноћу пробада ми кости у мени, и жиле моје не одмарају се.
18Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
18Од тешке силе променило се одело моје, и као огрлица у кошуље моје стеже ме.
19Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
19Бацио ме је у блато, те сам као прах и пепео.
20Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
20Вичем к Теби, а Ти ме не слушаш; стојим пред Тобом, а Ти не гледаш на ме.
21Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
21Претворио си ми се у љута непријатеља; силом руке своје супротиш ми се.
22Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
22Подижеш ме у ветар, посађујеш ме на њ, и растапаш у мени све добро.
23Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
23Јер знам да ћеш ме одвести на смрт и у дом одређени свима живима.
24Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
24Али неће пружити руке своје у гроб; кад их стане потирати, они неће викати.
25Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
25Нисам ли плакао ради оног који беше у злу? Није ли душа моја жалосна бивала ради убогог?
26Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
26Кад се добру надах, дође ми зло; и кад се надах светлости, дође мрак.
27Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
27Утроба је моја узаврела, и не може да се умири, задесише ме дани мучни.
28Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
28Ходим црн, не од сунца, устајем и вичем у збору.
29Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
29Брат постах змајевима и друг совама.
30Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
30Поцрнела је кожа на мени и кости моје посахнуше од жеге.
31A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
31Гусле се моје претворише у запевку, и свирала моја у плач.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.