Jób 16
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
1A odpovídaje Job, řekl:
1А Јов одговори и рече:
2Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
2Слушао сам много таквих ствари; сви сте досадни тешиоци.
3Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
3Хоће ли бити крај празним речима? Или шта те тера да тако одговараш?
4Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
4И ја бих могао говорити као ви, да сте на мом месту, гомилати на вас речи и махати главом на вас,
5Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
5Могао бих вас храбрити устима својим, и мицање усана мојих олакшало би бол ваш.
6Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
6Ако говорим, неће одахнути бол мој; ако ли престанем, хоће ли отићи од мене?
7Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
7А сада ме је уморио; опустошио си сав збор мој.
8A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
8Навукао си на ме мрштине за сведочанство; и моја мрша подиже се на ме, и сведочи ми у очи.
9Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
9Гнев Његов растрже ме, ненавиди ме, шкргуће зубима на ме, поставши ми непријатељ сева очима својим на ме.
10Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
10Разваљују на ме уста своја, срамотно ме бију по образима, скупљају се на ме.
11Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
11Предао ме је Бог неправеднику, и у руке безбожницима бацио ме.
12Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
12Бејах миран и затре ме, и ухвативши ме за врат смрска ме и метну ме себи за белегу.
13Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
13Опколише ме Његови стрелци, цепа ми бубреге немилице, просипа на земљу жуч моју.
14Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
14Задаје ми ране на ране, и удара на ме као јунак.
15Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
15Сашио сам кострет по кожи својој, и уваљао сам у прах славу своју.
16Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
16Лице је моје подбуло од плача, на веђама је мојим смртни сен;
17Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
17Премда нема неправде у рукама мојим, и молитва је моја чиста.
18Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
18Земљо, не криј крв што сам пролио, и нека нема места викању мом.
19Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
19И сада ето је на небу сведок мој, сведок је мој на висини.
20Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
20Пријатељи се моји подругују мном; око моје рони сузе Богу.
21Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
21О да би се човек могао правдати с Богом, као син човечији с пријатељем својим!
22Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
22Јер године избројане навршују се, и полазим путем одакле се нећу вратити.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.