Jób 34
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
1Ještě mluvil Elihu, a řekl:
1Још говори Елијуј и рече:
2Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
2Чујте, мудри, беседу моју, и разумни послушајте ме.
3Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
3Јер ухо познаје беседу као што грло куша јело.
4Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
4Разаберимо шта је право, извидимо међу собом шта је добро.
5Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
5Јер Јов рече: Праведан сам, а Бог одбаци моју правду.
6Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
6Хоћу ли лагати за своју правду? Стрела је моја смртна, а без кривице.
7Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
7Који је човек као Јов да као воду пије подсмех?
8A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
8И да се дружи с онима који чине безакоње, и да ходи с безбожним људима?
9Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
9Јер рече: Не помаже човеку да угађа Богу.
10A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
10Зато, људи разумни, послушајте ме; далеко је од Бога злоћа и неправда од Свемогућег.
11Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
11Јер по делу плаћа човеку и даје сваком да нађе према путу свом.
12A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
12Доиста Бог не ради зло и Свемогући не изврће правде.
13Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
13Ко Му је предао земљу? И ко је уредио васиљену?
14Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
14Кад би на себе окренуо срце своје, узео би к себи дух свој и дисање своје;
15Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
15Изгинуло би свако тело, и човек би се вратио у прах.
16Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
16Ако си, дакле, разуман, чуј ово; слушај глас речи мојих.
17Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Èili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
17Може ли владати онај који мрзи на правду? Хоћеш ли осудити оног који је најправеднији?
18Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
18Каже ли се цару: Ниткове! И кнезовима: Безбожници?
19Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
19А камо ли Ономе који не гледа кнезовима ко су, нити у Њега вреди више богати од сиромаха, јер су сви дело руку Његових.
20V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
20Умиру за час, и у по ноћи усколеба се народ и пропадне, и однесе се јаки без руке људске.
21Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
21Јер су очи Његове обраћене на путеве човечије и види све кораке његове.
22Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
22Нема мрака ни сена смртнога где би се сакрили који чине безакоње.
23Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
23Јер никоме не одгађа кад дође да се суди с Богом.
24Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
24Сатире јаке недокучиво, и поставља друге на њихово место.
25Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
25Јер зна дела њихова, и док обрати ноћ, сатру се.
26Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
26Као безбожне разбија их на видику.
27Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
27Јер одступише од Њега и не гледаше ни на које путеве Његове;
28Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
28Те дође до Њега вика сиромахова, и чу вику невољних.
29(Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?) Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
29Кад Он умири, ко ће узнемирити? И кад Он сакрије лице, ко ће Га видети? И то бива и народу и човеку.
30Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
30Да не би царовао лицемер, да не би било замке народу.
31Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
31Заиста, треба казати Богу: Подносио сам, нећу више грешити.
32Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
32А шта не видим, Ти ме научи; ако сам чинио неправду, нећу више.
33Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
33Еда ли ће по теби плаћати, јер теби није по вољи, јер ти бираш а не Он? Ако знаш шта, говори.
34Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
34Људи ће разумни са мном казати, и мудар ће човек пристати,
35Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
35Да Јов не говори разумно, и да речи његове нису мудре.
36Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
36Оче мој, нека се Јов искуша до краја, што одговара као зли људи.
37Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.
37Јер домеће на грех свој безакоње, пљеска рукама међу нама, и много говори на Бога.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.