Jób 29
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
1Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
1Још настави Јов беседу своју и рече:
2Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
2О да бих био као пређашњих месеца, као оних дана кад ме Бог чуваше,
3Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
3Кад светљаше свећом својом над главом мојом, и при виделу Његовом хођах по мраку,
4Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
4Како бејах за младости своје, кад тајна Божија беше у шатору мом,
5Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
5Кад још беше Свемогући са мном, и деца моја око мене,
6Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
6Кад се траг мој обливаше маслом, и стена ми точаше уље потоцима,
7Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
7Кад излажах на врата кроз град, и на улици намештах себи столицу:
8Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
8Младићи видећи ме уклањаху се, а старци устајаху и стајаху,
9Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
9Кнезови престајаху говорити и метаху руку на уста своја,
10Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
10Управитељи устезаху глас свој и језик им пријањаше за грло.
11Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
11Јер које ме ухо чујаше, називаше ме блаженим; и које ме око виђаше, сведочаше ми
12Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
12Да избављам сиромаха који виче, и сироту и који нема никог да му помогне;
13Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
13Благослов оног који пропадаше долажаше на ме, и удовици срце распевах;
14V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
14У правду се облачих и она ми беше одело, као плашт и као венац беше ми суд мој.
15Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
15Око бејах слепом и нога хромом.
16Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
16Отац бејах убогима, и разбирах за распру за коју не знах.
17A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
17И разбијах кутњаке неправеднику, и из зуба му истрзах грабеж.
18A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
18Зато говорах: У свом ћу гнезду умрети, и биће ми дана као песка.
19Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
19Корен мој пружаше се крај воде, роса биваше по сву ноћ на мојим гранама.
20Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
20Слава моја подмлађиваше се у мене, и лук мој у руци мојој понављаше се.
21Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
21Слушаху ме и чекаху, и ћутаху на мој савет.
22Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
22После мојих речи нико не проговараше, тако их натапаше беседа моја.
23Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
23Јер ме чекаху као дажд, и уста своја отвараху као на позни дажд.
24Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
24Кад бих се насмејао на њих, не вероваху, и сјајност лица мог не разгоњаху.
25Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
25Кад бих отишао к њима, седах у зачеље, и бејах као цар у војсци, кад теши жалосне.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.