Jób 29
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Bíblia Portuguesa Mundial (Brazilian Portuguese)
1Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
1Jó retomou o seu discurso e disse:
2Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
2“Ah, quem me dera ser como nos meses passados, como nos dias em que Deus me guardava;
3Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
3quando a sua lâmpada brilhava sobre a minha cabeça, e pela sua luz eu caminhava pelas trevas;
4Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
4como eu era no meu vigor, quando a amizade de Deus estava na minha tenda,
5Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
5quando o Todo-Poderoso ainda estava comigo, e os meus filhos estavam ao meu redor,
6Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
6quando os meus passos eram lavados com manteiga, e a rocha me derramava correntes de azeite,
7Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
7quando eu saía para a porta da cidade, quando eu preparava o meu assento na praça.
8Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
8Os jovens me viam e se escondiam. Os idosos se levantavam e ficavam de pé.
9Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
9Os príncipes se abstinham de falar, e punham a mão sobre a boca.
10Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
10A voz dos nobres se calava, e a sua língua se apegava ao céu da boca.
11Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
11Pois quando o ouvido me ouvia, ele me abençoava, e quando o olho me via, ele me aprovava,
12Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
12porque eu livrava o pobre que clamava, e também o órfão, que não tinha quem o ajudasse.
13Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
13A bênção daquele que estava prestes a perecer vinha sobre mim, e eu fazia o coração da viúva cantar de alegria.
14V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
14Eu me vestia de retidão, e ela me cobria. A minha justiça era como um manto e um diadema.
15Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
15Eu era olhos para o cego, e pés para o coxo.
16Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
16Eu era um pai para os necessitados. Eu investigava a causa daquele que eu não conhecia.
17A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
17Eu quebrava os queixos do injusto e arrancava a presa dos seus dentes.
18A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
18Então eu dizia: 'Morrerei na minha própria casa, contarei os meus dias como a areia.
19Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
19A minha raiz se estende até as águas. O orvalho repousa a noite toda sobre o meu ramo.
20Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
20A minha glória é renovada em mim. O meu arco se renova na minha mão.'
21Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
21“Os homens me ouviam, esperavam, e guardavam silêncio para ouvir o meu conselho.
22Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
22Depois das minhas palavras, eles não falavam mais. O meu discurso caía sobre eles.
23Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
23Eles esperavam por mim como pela chuva. Suas bocas bebiam como da chuva de primavera.
24Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
24Eu sorria para eles quando não tinham confiança. Eles não rejeitavam a luz do meu rosto.
25Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
25Eu escolhia o caminho deles, e me assentava como chefe. Eu vivia como um rei no exército, como quem consola os enlutados.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.