Jób 29
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Clementine Vulgate, 1598
1Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
1Addidit quoque Job, assumens parabolam suam, et dixit:
2Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
2[Quis mihi tribuat ut sim juxta menses pristinos, secundum dies quibus Deus custodiebat me?
3Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
3Quando splendebat lucerna ejus super caput meum, et ad lumen ejus ambulabam in tenebris:
4Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
4sicut fui in diebus adolescentiæ meæ, quando secreto Deus erat in tabernaculo meo:
5Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
5quando erat Omnipotens mecum, et in circuitu meo pueri mei:
6Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
6quando lavabam pedes meos butyro, et petra fundebat mihi rivos olei:
7Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
7quando procedebam ad portam civitatis, et in platea parabant cathedram mihi.
8Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
8Videbant me juvenes, et abscondebantur: et senes assurgentes stabant.
9Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
9Principes cessabant loqui, et digitum superponebant ori suo.
10Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
10Vocem suam cohibebant duces, et lingua eorum gutturi suo adhærebat.
11Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
11Auris audiens beatificabat me, et oculus videns testimonium reddebat mihi:
12Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
12eo quod liberassem pauperem vociferantem, et pupillum cui non esset adjutor.
13Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
13Benedictio perituri super me veniebat, et cor viduæ consolatus sum.
14V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
14Justitia indutus sum, et vestivi me, sicut vestimento et diademate, judicio meo.
15Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
15Oculus fui cæco, et pes claudo.
16Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
16Pater eram pauperum, et causam quam nesciebam diligentissime investigabam.
17A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
17Conterebam molas iniqui, et de dentibus illius auferebam prædam.
18A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
18Dicebamque: In nidulo meo moriar, et sicut palma multiplicabo dies.
19Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
19Radix mea aperta est secus aquas, et ros morabitur in messione mea.
20Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
20Gloria mea semper innovabitur, et arcus meus in manu mea instaurabitur.
21Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
21Qui me audiebant, expectabant sententiam, et intenti tacebant ad consilium meum.
22Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
22Verbis meis addere nihil audebant, et super illos stillabat eloquium meum.
23Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
23Expectabant me sicut pluviam, et os suum aperiebant quasi ad imbrem serotinum.
24Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
24Siquando ridebam ad eos, non credebant: et lux vultus mei non cadebat in terram.
25Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
25Si voluissem ire ad eos, sedebam primus: cumque sederem quasi rex, circumstante exercitu, eram tamen mœrentium consolator.]
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.