Jób 21
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Clementine Vulgate, 1598
1A odpovídaje Job, řekl:
1Respondens autem Job, dixit:
2Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
2[Audite, quæso, sermones meos, et agite pœnitentiam.
3Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
3Sustinete me, et ego loquar: et post mea, si videbitur, verba, ridete.
4Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
4Numquid contra hominem disputatio mea est, ut merito non debeam contristari?
5Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
5Attendite me et obstupescite, et superponite digitum ori vestro.
6Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
6Et ego, quando recordatus fuero, pertimesco, et concutit carnem meam tremor.
7Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
7Quare ergo impii vivunt, sublevati sunt, confortatique divitiis?
8Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
8Semen eorum permanet coram eis: propinquorum turba et nepotum in conspectu eorum.
9Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
9Domus eorum securæ sunt et pacatæ, et non est virga Dei super illos.
10Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
10Bos eorum concepit, et non abortivit: vacca peperit, et non est privata fœtu suo.
11Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
11Egrediuntur quasi greges parvuli eorum, et infantes eorum exultant lusibus.
12Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
12Tenent tympanum et citharam, et gaudent ad sonitum organi.
13Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují.
13Ducunt in bonis dies suos, et in puncto ad inferna descendunt.
14Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
14Qui dixerunt Deo: Recede a nobis, et scientiam viarum tuarum nolumus.
15Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
15Quis est Omnipotens, ut serviamus ei? et quid nobis prodest si oraverimus illum?
16Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
16Verumtamen quia non sunt in manu eorum bona sua, consilium impiorum longe sit a me.
17Èasto-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
17Quoties lucerna impiorum extinguetur, et superveniet eis inundatio, et dolores dividet furoris sui?
18Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
18Erunt sicut paleæ ante faciem venti, et sicut favilla quam turbo dispergit.
19Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
19Deus servabit filiis illius dolorem patris, et cum reddiderit, tunc sciet.
20A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
20Videbunt oculi ejus interfectionem suam, et de furore Omnipotentis bibet.
21O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
21Quid enim ad eum pertinet de domo sua post se, et si numerus mensium ejus dimidietur?
22Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
22Numquid Deus docebit quispiam scientiam, qui excelsos judicat?
23Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
23Iste moritur robustus et sanus, dives et felix:
24Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
24viscera ejus plena sunt adipe, et medullis ossa illius irrigantur:
25Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
25alius vero moritur in amaritudine animæ absque ullis opibus:
26Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
26et tamen simul in pulvere dormient, et vermes operient eos.
27Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
27Certe novi cogitationes vestras, et sententias contra me iniquas.
28Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
28Dicitis enim: Ubi est domus principis? et ubi tabernacula impiorum?
29Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
29Interrogate quemlibet de viatoribus, et hæc eadem illum intelligere cognoscetis:
30Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
30quia in diem perditionis servatur malus, et ad diem furoris ducetur.
31Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
31Quis arguet coram eo viam ejus? et quæ fecit, quis reddet illi?
32A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
32Ipse ad sepulchra ducetur, et in congerie mortuorum vigilabit.
33Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
33Dulcis fuit glareis Cocyti, et post se omnem hominem trahet, et ante se innumerabiles.
34Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.
34Quomodo igitur consolamini me frustra, cum responsio vestra repugnare ostensa sit veritati?]
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.