Jób 7
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Clementine Vulgate, 1598
1Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka.
1[Militia est vita hominis super terram, et sicut dies mercenarii dies ejus.
2Jako služebník, kterýž touží po stínu, a jako nájemník, jenž očekává skonání díla svého:
2Sicut servus desiderat umbram, et sicut mercenarius præstolatur finem operis sui,
3Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní, a noci plné trápení jsou mi odečteny.
3sic et ego habui menses vacuos, et noctes laboriosas enumeravi mihi.
4Jestliže ležím, říkám: Kdy vstanu? A pomine noc? Tak pln bývám myšlení až do svitání.
4Si dormiero, dicam: Quando consurgam? et rursum expectabo vesperam, et replebor doloribus usque ad tenebras.
5Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští.
5Induta est caro mea putredine, et sordibus pulveris cutis mea aruit et contracta est.
6Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení.
6Dies mei velocius transierunt quam a texente tela succiditur, et consumpti sunt absque ulla spe.
7Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí,
7Memento quia ventus est vita mea, et non revertetur oculus meus ut videat bona.
8Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude.
8Nec aspiciet me visus hominis; oculi tui in me, et non subsistam.
9Jakož oblak hyne a mizí, tak ten, kterýž sstupuje do hrobu, nevystoupí zase,
9Sicut consumitur nubes, et pertransit, sic qui descenderit ad inferos, non ascendet.
10Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho.
10Nec revertetur ultra in domum suam, neque cognoscet eum amplius locus ejus.
11Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své.
11Quapropter et ego non parcam ori meo: loquar in tribulatione spiritus mei; confabulabor cum amaritudine animæ meæ.
12Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil?
12Numquid mare ego sum, aut cetus, quia circumdedisti me carcere?
13Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má:
13Si dixero: Consolabitur me lectulus meus, et relevabor loquens mecum in strato meo:
14Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne,
14terrebis me per somnia, et per visiones horrore concuties.
15Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život.
15Quam ob rem elegit suspendium anima mea, et mortem ossa mea.
16Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji.
16Desperavi: nequaquam ultra jam vivam: parce mihi, nihil enim sunt dies mei.
17Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ?
17Quid est homo, quia magnificas eum? aut quid apponis erga eum cor tuum?
18A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ?
18Visitas eum diluculo, et subito probas illum.
19Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny?
19Usquequo non parcis mihi, nec dimittis me ut glutiam salivam meam?
20Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem?
20Peccavi; quid faciam tibi, o custos hominum? quare posuisti me contrarium tibi, et factus sum mihimetipsi gravis?
21Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne.
21Cur non tollis peccatum meum, et quare non aufers iniquitatem meam? ecce nunc in pulvere dormiam, et si mane me quæsieris, non subsistam.]
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.