Jób 14
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Clementine Vulgate, 1598
1Èlověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.
1[Homo natus de muliere, brevi vivens tempore, repletur multis miseriis.
2Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.
2Qui quasi flos egreditur et conteritur, et fugit velut umbra, et numquam in eodem statu permanet.
3A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.
3Et dignum ducis super hujuscemodi aperire oculos tuos, et adducere eum tecum in judicium?
4Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.
4Quis potest facere mundum de immundo conceptum semine? nonne tu qui solus es?
5Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:
5Breves dies hominis sunt: numerus mensium ejus apud te est: constituisti terminos ejus, qui præteriri non poterunt.
6Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.
6Recede paululum ab eo, ut quiescat, donec optata veniat, sicut mercenarii, dies ejus.
7O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,
7Lignum habet spem: si præcisum fuerit, rursum virescit, et rami ejus pullulant.
8By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:
8Si senuerit in terra radix ejus, et in pulvere emortuus fuerit truncus illius,
9Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.
9ad odorem aquæ germinabit, et faciet comam, quasi cum primum plantatum est.
10Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?
10Homo vero cum mortuus fuerit, et nudatus, atque consumptus, ubi, quæso, est?
11Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:
11Quomodo si recedant aquæ de mari, et fluvius vacuefactus arescat:
12Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.
12sic homo, cum dormierit, non resurget: donec atteratur cælum, non evigilabit, nec consurget de somno suo.
13Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne.
13Quis mihi hoc tribuat, ut in inferno protegas me, et abscondas me donec pertranseat furor tuus, et constituas mihi tempus in quo recorderis mei?
14Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.
14Putasne mortuus homo rursum vivat? cunctis diebus quibus nunc milito, expecto donec veniat immutatio mea.
15Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,
15Vocabis me, et ego respondebo tibi: operi manuum tuarum porriges dexteram.
16Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,
16Tu quidem gressus meos dinumerasti: sed parce peccatis meis.
17Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.
17Signasti quasi in sacculo delicta mea, sed curasti iniquitatem meam.
18Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,
18Mons cadens defluit, et saxum transfertur de loco suo:
19Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.
19lapides excavant aquæ, et alluvione paulatim terra consumitur: et hominem ergo similiter perdes.
20Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.
20Roborasti eum paululum, ut in perpetuum transiret: immutabis faciem ejus, et emittes eum.
21Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.
21Sive nobiles fuerint filii ejus, sive ignobiles, non intelliget.
22Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.
22Attamen caro ejus, dum vivet, dolebit, et anima illius super semetipso lugebit.]
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.