Jób 23

Kralice Bible (1613)

Clementine Vulgate, 1598

1Tedy odpověděl Job a řekl:

1Respondens autem Job, ait:

2Což vždy předce naříkání mé za zpouru jmíno bude, ješto bída má těžší jest nežli lkání mé?

2[Nunc quoque in amaritudine est sermo meus, et manus plagæ meæ aggravata est super gemitum meum.

3Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho.

3Quis mihi tribuat ut cognoscam et inveniam illum, et veniam usque ad solium ejus?

4Pořádně bych před ním vedl při, a ústa svá naplnil bych důvody.

4Ponam coram eo judicium, et os meum replebo increpationibus:

5Zvěděl bych, jakými slovy by mně odpověděl, a porozuměl bych, co by mi řekl.

5ut sciam verba quæ mihi respondeat, et intelligam quid loquatur mihi.

6Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu.

6Nolo multa fortitudine contendat mecum, nec magnitudinis suæ mole me premat.

7Tuť by upřímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého.

7Proponat æquitatem contra me, et perveniat ad victoriam judicium meum.

8Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho.

8Si ad orientem iero, non apparet; si ad occidentem, non intelligam eum.

9By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím.

9Si ad sinistram, quid agam? non apprehendam eum; si me vertam ad dexteram, non videbo illum.

10Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.

10Ipse vero scit viam meam, et probavit me quasi aurum quod per ignem transit.

11Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se s ní neuchyloval.

11Vestigia ejus secutus est pes meus: viam ejus custodivi, et non declinavi ex ea.

12Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.

12A mandatis labiorum ejus non recessi, et in sinu meo abscondi verba oris ejus.

13On pak jestliže při čem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí.

13Ipse enim solus est, et nemo avertere potest cogitationem ejus: et anima ejus quodcumque voluit, hoc fecit.

14A vykoná uložení své o mně; nebo takových příkladů mnoho jest při něm.

14Cum expleverit in me voluntatem suam, et alia multa similia præsto sunt ei.

15Pročež před tváří jeho děsím se; když to rozvažuji, lekám se ho.

15Et idcirco a facie ejus turbatus sum, et considerans eum, timore sollicitor.

16Bůh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí předěsil mne,

16Deus mollivit cor meum, et Omnipotens conturbavit me.

17Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech; nebo před tváří mou nezakryl mrákoty.

17Non enim perii propter imminentes tenebras, nec faciem meam operuit caligo.]

Tip: use the ← and → keys to turn chapters.