Jób 36
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Clementine Vulgate, 1598
1Zatím přidal Elihu, a řekl:
1Addens quoque Eliu, hæc locutus est:
2Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.
2[Sustine me paululum, et indicabo tibi: adhuc enim habeo quod pro Deo loquar.
3Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.
3Repetam scientiam meam a principio, et operatorem meum probabo justum.
4V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.
4Vere enim absque mendacio sermones mei, et perfecta scientia probabitur tibi.
5Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.
5Deus potentes non abjicit, cum et ipse sit potens:
6Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.
6sed non salvat impios, et judicium pauperibus tribuit.
7Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.
7Non auferet a justo oculos suos: et reges in solio collocat in perpetuum, et illi eriguntur.
8Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:
8Et si fuerint in catenis, et vinciantur funibus paupertatis,
9Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.
9indicabit eis opera eorum, et scelera eorum, quia violenti fuerunt.
10A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.
10Revelabit quoque aurem eorum, ut corripiat: et loquetur, ut revertantur ab iniquitate.
11Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.
11Si audierint et observaverint, complebunt dies suos in bono, et annos suos in gloria:
12Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.
12si autem non audierint, transibunt per gladium, et consumentur in stultitia.
13Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.
13Simulatores et callidi provocant iram Dei, neque clamabunt cum vincti fuerint.
14Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.
14Morietur in tempestate anima eorum, et vita eorum inter effeminatos.
15Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.
15Eripiet de angustia sua pauperem, et revelabit in tribulatione aurem ejus.
16A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.
16Igitur salvabit te de ore angusto latissime, et non habente fundamentum subter se: requies autem mensæ tuæ erit plena pinguedine.
17Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.
17Causa tua quasi impii judicata est: causam judiciumque recipies.
18Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.
18Non te ergo superet ira ut aliquem opprimas: nec multitudo donorum inclinet te.
19Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.
19Depone magnitudinem tuam absque tribulatione, et omnes robustos fortitudine.
20Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.
20Ne protrahas noctem, ut ascendant populi pro eis.
21Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.
21Cave ne declines ad iniquitatem: hanc enim cœpisti sequi post miseriam.
22Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?
22Ecce Deus excelsus in fortitudine sua, et nullus ei similis in legislatoribus.
23Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Èiníš nepravost?
23Quis poterit scrutari vias ejus? aut quis potest ei dicere: Operatus es iniquitatem?
24Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,
24Memento quod ignores opus ejus, de quo cecinerunt viri.
25Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.
25Omnes homines vident eum: unusquisque intuetur procul.
26Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.
26Ecce Deus magnus vincens scientiam nostram: numerus annorum ejus inæstimabilis.
27On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,
27Qui aufert stillas pluviæ, et effundit imbres ad instar gurgitum,
28Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.
28qui de nubibus fluunt quæ prætexunt cuncta desuper.
29(Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,
29Si voluerit extendere nubes quasi tentorium suum,
30Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?
30et fulgurare lumine suo desuper, cardines quoque maris operiet.
31Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.
31Per hæc enim judicat populos, et dat escas multis mortalibus.
32Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)
32In manibus abscondit lucem, et præcepit ei ut rursus adveniat.
33Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje.
33Annuntiat de ea amico suo, quod possessio ejus sit, et ad eam possit ascendere.]
34Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.
no verse 34 in this text
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.