Jób 9
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Clementine Vulgate, 1598
1Odpověděv pak Job, řekl:
1Et respondens Job, ait:
2I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
2[Vere scio quod ita sit, et quod non justificetur homo compositus Deo.
3A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
3Si voluerit contendere cum eo, non poterit ei respondere unum pro mille.
4Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
4Sapiens corde est, et fortis robore: quis restitit ei, et pacem habuit?
5On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
5Qui transtulit montes, et nescierunt hi quos subvertit in furore suo.
6On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
6Qui commovet terram de loco suo, et columnæ ejus concutiuntur.
7On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
7Qui præcipit soli, et non oritur, et stellas claudit quasi sub signaculo.
8On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
8Qui extendit cælos solus, et graditur super fluctus maris.
9On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
9Qui facit Arcturum et Oriona, et Hyadas et interiora austri.
10On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
10Qui facit magna, et incomprehensibilia, et mirabilia, quorum non est numerus.
11Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
11Si venerit ad me, non videbo eum; si abierit, non intelligam.
12Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
12Si repente interroget, quis respondebit ei? vel quis dicere potest: Cur ita facis?
13Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
13Deus, cujus iræ nemo resistere potest, et sub quo curvantur qui portant orbem.
14Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
14Quantus ergo sum ego, ut respondeam ei, et loquar verbis meis cum eo?
15Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
15qui etiam si habuero quippiam justum, non respondebo: sed meum judicem deprecabor.
16Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
16Et cum invocantem exaudierit me, non credo quod audierit vocem meam.
17Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
17In turbine enim conteret me, et multiplicabit vulnera mea, etiam sine causa.
18Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
18Non concedit requiescere spiritum meum, et implet me amaritudinibus.
19Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
19Si fortitudo quæritur, robustissimus est; si æquitas judicii, nemo audet pro me testimonium dicere.
20Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
20Si justificare me voluero, os meum condemnabit me; si innocentem ostendero, pravum me comprobabit.
21Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
21Etiam si simplex fuero, hoc ipsum ignorabit anima mea, et tædebit me vitæ meæ.
22Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
22Unum est quod locutus sum: et innocentem et impium ipse consumit.
23Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
23Si flagellat, occidat semel, et non de pœnis innocentum rideat.
24Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
24Terra data est in manus impii; vultum judicum ejus operit. Quod si non ille est, quis ergo est?
25Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
25Dies mei velociores fuerunt cursore; fugerunt, et non viderunt bonum.
26Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
26Pertransierunt quasi naves poma portantes; sicut aquila volans ad escam.
27Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
27Cum dixero: Nequaquam ita loquar: commuto faciem meam, et dolore torqueor.
28Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
28Verebar omnia opera mea, sciens quod non parceres delinquenti.
29Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
29Si autem et sic impius sum, quare frustra laboravi?
30Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
30Si lotus fuero quasi aquis nivis, et fulserint velut mundissimæ manus meæ,
31Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
31tamen sordibus intinges me, et abominabuntur me vestimenta mea.
32Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
32Neque enim viro qui similis mei est, respondebo; nec qui mecum in judicio ex æquo possit audiri.
33Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
33Non est qui utrumque valeat arguere, et ponere manum suam in ambobus.
34Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
34Auferat a me virgam suam, et pavor ejus non me terreat.
35Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
35Loquar, et non timebo eum; neque enim possum metuens respondere.]
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.