Jób 9
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Lutherbibel 1912
1Odpověděv pak Job, řekl:
1Hiob antwortete und sprach:
2I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
2Ja, ich weiß gar wohl, daß es also ist und daß ein Mensch nicht recht behalten mag gegen Gott.
3A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
3Hat er Lust, mit ihm zu hadern, so kann er ihm auf tausend nicht eins antworten.
4Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
4Er ist weise und mächtig; wem ist's je gelungen, der sich wider ihn gelegt hat?
5On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
5Er versetzt Berge, ehe sie es innewerden, die er in seinem Zorn umkehrt.
6On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
6Er bewegt die Erde aus ihrem Ort, daß ihre Pfeiler zittern.
7On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
7Er spricht zur Sonne, so geht sie nicht auf, und versiegelt die Sterne.
8On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
8Er breitet den Himmel aus allein und geht auf den Wogen des Meeres.
9On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
9Er macht den Wagen am Himmel und Orion und die Plejaden und die Sterne gegen Mittag.
10On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
10Er tut große Dinge, die nicht zu erforschen sind, und Wunder, deren keine Zahl ist.
11Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
11Siehe, er geht an mir vorüber, ehe ich's gewahr werde, und wandelt vorbei, ehe ich's merke.
12Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
12Siehe, wenn er hinreißt, wer will ihm wehren? Wer will zu ihm sagen: Was machst du?
13Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
13Er ist Gott; seinen Zorn kann niemand stillen; unter ihn mußten sich beugen die Helfer Rahabs.
14Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
14Wie sollte ich denn ihm antworten und Worte finden gegen ihn?
15Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
15Wenn ich auch recht habe, kann ich ihm dennoch nicht antworten, sondern ich müßte um mein Recht flehen.
16Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
16Wenn ich ihn schon anrufe, und er mir antwortet, so glaube ich doch nicht, daß er meine Stimme höre.
17Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
17Denn er fährt über mich mit Ungestüm und macht mir Wunden viel ohne Ursache.
18Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
18Er läßt meinen Geist sich nicht erquicken, sondern macht mich voll Betrübnis.
19Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
19Will man Macht, so ist er zu mächtig; will man Recht, wer will mein Zeuge sein?
20Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
20Sage ich, daß ich gerecht bin, so verdammt er mich doch; bin ich Unschuldig, so macht er mich doch zu Unrecht.
21Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
21Ich bin unschuldig! ich frage nicht nach meiner Seele, begehre keines Lebens mehr.
22Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
22Es ist eins, darum sage ich: Er bringt um beide, den Frommen und den Gottlosen.
23Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
23Wenn er anhebt zu geißeln, so dringt er alsbald zum Tod und spottet der Anfechtung der Unschuldigen.
24Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
24Das Land aber wird gegeben unter die Hand der Gottlosen, und der Richter Antlitz verhüllt er. Ist's nicht also, wer anders sollte es tun?
25Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
25Meine Tage sind schneller gewesen denn ein Läufer; sie sind geflohen und haben nichts Gutes erlebt.
26Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
26Sie sind dahingefahren wie die Rohrschiffe, wie ein Adler fliegt zur Speise.
27Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
27Wenn ich gedenke: Ich will meiner Klage vergessen und meine Gebärde lassen fahren und mich erquicken,
28Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
28so fürchte ich alle meine Schmerzen, weil ich weiß, daß du mich nicht unschuldig sein lässest.
29Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
29Ich muß ja doch ein Gottloser sein; warum mühe ich mich denn so vergeblich?
30Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
30Wenn ich mich gleich mit Schneewasser wüsche und reinigte mein Hände mit Lauge,
31Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
31so wirst du mich doch tauchen in Kot, und so werden mir meine Kleider greulich anstehen.
32Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
32Denn er ist nicht meinesgleichen, dem ich antworten könnte, daß wir vor Gericht miteinander kämen.
33Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
33Es ist zwischen uns kein Schiedsmann, der seine Hand auf uns beide lege.
34Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
34Er nehme von mir seine Rute und lasse seinen Schrecken von mir,
35Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
35daß ich möge reden und mich nicht vor ihm fürchten dürfe; denn ich weiß, daß ich kein solcher bin.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.