Jób 35

Kralice Bible (1613)

Lutherbibel 1912

1Ještě mluvil Elihu, a řekl:

1Und es hob an Elihu und sprach:

2Domníváš-liž se, že jsi to s soudem řekl: Spravedlnost má převyšuje Boží?

2Achtest du das für Recht, daß du sprichst: “Ich bin gerechter denn Gott”?

3Nebo jsi řekl: Co mi prospěje, jaký užitek budu míti, bych i nehřešil?

3Denn du sprichst: “Wer gilt bei dir etwas? Was hilft es, ob ich nicht sündige?”

4Já odpovím tobě místně, i tovaryšům tvým s tebou.

4Ich will dir antworten ein Wort und deinen Freunden mit dir.

5Pohleď na nebe a viz, anobrž spatř oblaky, vyšší, než-lis ty.

5Schaue gen Himmel und siehe; und schau an die Wolken, daß sie dir zu hoch sind.

6Jestliže bys hřešil, co svedeš proti němu? A byť se i rozmnožily nešlechetnosti tvé, co mu uškodíš?

6Sündigst du, was kannst du ihm Schaden? Und ob deiner Missetaten viel ist, was kannst du ihm tun?

7Budeš-li spravedlivý, čeho mu udělíš? Aneb co z ruky tvé vezme?

7Und ob du gerecht seist, was kannst du ihm geben, oder was wird er von deinen Händen nehmen?

8Každémuť člověku bezbožnost jeho uškodí, a synu člověka spravedlnost jeho prospěje.

8Einem Menschen, wie du bist, mag wohl etwas tun deine Bosheit, und einem Menschenkind deine Gerechtigkeit.

9Z množství nátisk trpících, kteréž k tomu přivodí, aby úpěli a křičeli pro ukrutnost povýšených,

9Man schreit, daß viel Gewalt geschieht, und ruft über den Arm der Großen;

10Žádný neříká: Kde jest Bůh stvořitel můj? Ješto on dává zpěv i v noci.

10aber man fragt nicht: “Wo ist Gott, mein Schöpfer, der Lobgesänge gibt in der Nacht,

11On vyučuje nás nad hovada zemská, a nad ptactvo nebeské moudřejší nás činí.

11der uns klüger macht denn das Vieh auf Erden und weiser denn die Vögel unter dem Himmel?”

12Tehdáž volají-li pro pýchu zlých, nebývají vyslyšáni.

12Da schreien sie über den Hochmut der Bösen, und er wird sie nicht erhören.

13A jistě žeť ošemetnosti nevyslýchá Bůh silný, a Všemohoucí nepatří na ni.

13Denn Gott wird das Eitle nicht erhören, und der Allmächtige wird es nicht ansehen.

14Mnohem méně, jestliže díš: Nepatříš na to. Sám s sebou vejdi v soud před ním, a doufej v něho.

14Nun sprichst du gar, du wirst ihn nicht sehen. Aber es ist ein Gericht vor ihm, harre sein nur!

15Ale nyní poněvadž nic není těch věcí, navštívil jej hněv jeho; nebo nechce znáti hojnosti této veliké.

15ob auch sein Zorn so bald nicht heimsucht und er sich's nicht annimmt, daß so viel Laster da sind.

16A protož marně Job otvírá ústa svá, hloupě rozmnožuje řeči své.

16Darum hat Hiob seinen Mund umsonst aufgesperrt und gibt stolzes Gerede vor mit Unverstand.

Tip: use the ← and → keys to turn chapters.