Jób 39
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Lutherbibel 1912
1Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
1Weißt du die Zeit, wann die Gemsen auf den Felsen gebären? oder hast du gemerkt, wann die Hinden schwanger gehen?
2Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
2Hast du gezählt ihre Monden, wann sie voll werden? oder weißt du die Zeit, wann sie gebären?
3Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
3Sie beugen sich, lassen los ihre Jungen und werden los ihre Wehen.
4Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
4Ihre Jungen werden feist und groß im Freien und gehen aus und kommen nicht wieder zu ihnen.
5Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
5Wer hat den Wildesel so frei lassen gehen, wer hat die Bande des Flüchtigen gelöst,
6Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
6dem ich die Einöde zum Hause gegeben habe und die Wüste zur Wohnung?
7Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
7Er verlacht das Getümmel der Stadt; das Pochen des Treibers hört er nicht.
8To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
8Er schaut nach den Bergen, da seine Weide ist, und sucht, wo es grün ist.
9Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
9Meinst du das Einhorn werde dir dienen und werde bleiben an deiner Krippe?
10Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
10Kannst du ihm dein Seil anknüpfen, die Furchen zu machen, daß es hinter dir brache in Tälern?
11Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
11Magst du dich auf das Tier verlassen, daß es so stark ist, und wirst es dir lassen arbeiten?
12Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
12Magst du ihm trauen, daß es deinen Samen dir wiederbringe und in deine Scheune sammle?
13Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
13Der Fittich des Straußes hebt sich fröhlich. Dem frommen Storch gleicht er an Flügeln und Federn.
14A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
14Doch läßt er seine Eier auf der Erde und läßt sie die heiße Erde ausbrüten.
15Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
15Er vergißt, daß sie möchten zertreten werden und ein wildes Tier sie zerbreche.
16Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
16Er wird so hart gegen seine Jungen, als wären sie nicht sein, achtet's nicht, daß er umsonst arbeitet.
17Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
17Denn Gott hat ihm die Weisheit genommen und hat ihm keinen Verstand zugeteilt.
18Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
18Zu der Zeit, da er hoch auffährt, verlacht er beide, Roß und Mann.
19Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
19Kannst du dem Roß Kräfte geben oder seinen Hals zieren mit seiner Mähne?
20Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
20Läßt du es aufspringen wie die Heuschrecken? Schrecklich ist sein prächtiges Schnauben.
21Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
21Es stampft auf den Boden und ist freudig mit Kraft und zieht aus, den Geharnischten entgegen.
22Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
22Es spottet der Furcht und erschrickt nicht und flieht vor dem Schwert nicht,
23Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
23wenngleich über ihm klingt der Köcher und glänzen beide, Spieß und Lanze.
24S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
24Es zittert und tobt und scharrt in die Erde und läßt sich nicht halten bei der Drommete Hall.
25Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
25So oft die Drommete klingt, spricht es: Hui! und wittert den Streit von ferne, das Schreien der Fürsten und Jauchzen.
26Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
26Fliegt der Habicht durch deinen Verstand und breitet seine Flügel gegen Mittag?
27Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
27Fliegt der Adler auf deinen Befehl so hoch, daß er sein Nest in der Höhe macht?
28Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
28In den Felsen wohnt er und bleibt auf den Zacken der Felsen und auf Berghöhen.
29Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
29Von dort schaut er nach der Speise, und seine Augen sehen ferne.
30Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
30Seine Jungen saufen Blut, und wo Erschlagene liegen, da ist er.
31A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl:
no verse 31 in this text
32Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to.
no verse 32 in this text
33Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl:
no verse 33 in this text
34Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá.
no verse 34 in this text
35Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati.
no verse 35 in this text
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.