Jób 17

Kralice Bible (1613)

Lutherbibel 1912

1Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.

1Mein Odem ist schwach, und meine Tage sind abgekürzt; das Grab ist da.

2Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.

2Fürwahr, Gespött umgibt mich, und auf ihrem Hadern muß mein Auge weilen.

3Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.

3Sei du selber mein Bürge bei dir; wer will mich sonst vertreten?

4Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.

4Denn du hast ihrem Herzen den Verstand verborgen; darum wirst du ihnen den Sieg geben.

5Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.

5Es rühmt wohl einer seinen Freunden die Ausbeute; aber seiner Kinder Augen werden verschmachten.

6Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,

6Er hat mich zum Sprichwort unter den Leuten gemacht, und ich muß mir ins Angesicht speien lassen.

7Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.

7Mein Auge ist dunkel geworden vor Trauern, und alle meine Glieder sind wie ein Schatten.

8Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.

8Darüber werden die Gerechten sich entsetzen, und die Unschuldigen werden sich entrüsten gegen die Heuchler.

9Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.

9Aber der Gerechte wird seinen Weg behalten; und wer reine Hände hat, wird an Stärke zunehmen.

10Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.

10Wohlan, so kehrt euch alle her und kommt; ich werde doch keinen Weisen unter euch finden.

11Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.

11Meine Tage sind vergangen; meine Anschläge sind zerrissen, die mein Herz besessen haben.

12Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.

12Sie wollen aus der Nacht Tag machen und aus dem Tage Nacht.

13Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.

13Wenn ich gleich lange harre, so ist doch bei den Toten mein Haus, und in der Finsternis ist mein Bett gemacht;

14Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.

14Die Verwesung heiße ich meinen Vater und die Würmer meine Mutter und meine Schwester:

15Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?

15was soll ich denn harren? und wer achtet mein Hoffen?

16Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.

16Hinunter zu den Toten wird es fahren und wird mit mir in dem Staub liegen.

Tip: use the ← and → keys to turn chapters.