Jób 17

Kralice Bible (1613)

Diodati Bibbia 1885

1Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.

1Il mio spirito si dissolve, I miei giorni sono spenti, I sepolcri mi aspettano .

2Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.

2Non ho io appresso di me degli schernitori? E l'occhio mio non dev'egli sopportare le loro provocazioni?

3Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.

3Deh! metti pegno , dammi sicurtà per piatir teco; Chi sarà colui che mi toccherà nella mano?

4Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.

4Perciocchè, quant'è a costoro , tu hai nascosto il senno al cuor loro, E però tu non li innalzerai.

5Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.

5Di chi parla fra gli amici per lusinga Anche gli occhi de' figliuoli saranno consumati.

6Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,

6Egli mi ha posto per servir di proverbio a' popoli, Ed io sono pubblicamente menato attorno in sul tamburo.

7Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.

7E l'occhio mio è tutto raggrinzato di sdegno, E tutte le mie membra son simili ad un'ombra.

8Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.

8Gli uomini diritti stupiranno di questo, E l'innocente se ne commoverà per cagion dell'ipocrita.

9Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.

9Ma pure il giusto si atterrà alla sua via, E colui ch'è puro di mani vie più si raffermerà.

10Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.

10Or ravvedetevi pure voi tutti, e poi venite; Non troverò io alcun savio fra voi?

11Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.

11I miei giorni son passati via; I miei disegni, i proponimenti del mio cuore son rotti.

12Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.

12La notte mi è cangiata in giorno, La luce è di presso seguita dalle tenebre.

13Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.

13Se io mi trattengo di speranza, il sepolcro sarà la mia casa, Io farò il mio letto nelle tenebre.

14Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.

14Già ho gridato alla fossa: Tu sei mio padre; Ed a' vermini: Voi siete la madre, e la sorella mia.

15Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?

15Ed ove è ora la mia speranza? Sì, la mia speranza? chi la potrà vedere?

16Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.

16Le mie speranze scenderanno nel fondo del sepolcro; Conciossiachè il riposo di tutti ugualmente sia nella polvere.

Tip: use the ← and → keys to turn chapters.