Jób 16
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Diodati Bibbia 1885
1A odpovídaje Job, řekl:
1E GIOBBE rispose e disse:
2Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
2Io ho più volte udite le stesse cose; Voi tutti siete consolatori molesti.
3Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
3Finiranno mai le parole di vento? Ovvero, di che ti fai forte, che tu replichi ancora?
4Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
4Se l'anima vostra fosse nello stato dell'anima mia, Anch'io potrei parlar come voi, Mettere insieme parole contro a voi, E scuotervi il capo contra.
5Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
5Ma anzi io vi conforterei con la mia bocca, E la consolazione delle mie labbra rallenterebbe il vostro dolore .
6Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
6Se io parlo, il mio dolore non però si rallenta; E se io resto di parlare , quanto se ne partirà egli da me?
7Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
7Certo, egli ora mi ha straccato; E tu mi hai, o Dio , diserta tutta la mia brigata.
8A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
8E mi hai fatto diventar tutto grinzo, Il che è un testimonio del mio male ; La mia magrezza si leva contro a me, e mi testifica contra in faccia.
9Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
9L'ira sua mi ha lacerato, ed egli procede contro a me da avversario; Egli digrigna i denti contro a me; Il mio nemico appunta i suoi occhi in me.
10Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
10Hanno aperta la bocca contro a me, Mi hanno battuto in su le guance per vituperio, Si sono adunati insieme contro a me.
11Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
11Iddio mi ha messo in poter del perverso, E mi ha fatto cader nelle mani degli empi.
12Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
12Io era in istato tranquillo, ed egli mi ha rotto; E presomi per lo collo, mi ha tritato, E mi ha rizzato per suo bersaglio.
13Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
13I suoi arcieri mi hanno intorniato; Egli mi trafigge le reni, e non mi risparmia punto; Egli mi ha sparso in terra il mio fiele.
14Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
14Egli mi rompe di rottura sopra rottura, Egli mi corre addosso come un possente uomo .
15Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
15Io ho cucito un sacco sopra la mia pelle, Ed ho lordato il mio splendore nella polvere.
16Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
16La mia faccia è sucida di piangere, E l'ombra della morte è in su le mie palpebre;
17Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
17Quantunque non vi sia violenza nelle mie mani, E la mia orazione sia pura.
18Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
18O terra, non nascondere il sangue sparso da me; E se così è , il mio grido non abbia luogo.
19Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
19Eziandio ora, ecco, il mio testimonio è ne' cieli; Il mio testimonio è ne' luoghi sovrani.
20Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
20O miei oratori, o amici miei, L'occhio mio si volge lagrimando a Dio.
21Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
21Oh! potesse pur l'uomo piatire con Dio, Come un uomo col suo compagno!
22Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
22Perciocchè i miei brevi anni se ne vanno forniti; Ed io me ne vo per un sentiero, onde non tornerò più.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.