Jób 30
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Diodati Bibbia 1885
1Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
1Ma ora, quelli che son minori d'età di me si ridono di me, I cui padri io non avrei degnato mettere Co' cani della mia graggia.
2Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
2Ed anche, che mi avrebbe giovato la forza delle lor mani? La vecchiezza era perduta per loro.
3Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
3Di bisogno e di fame, Vivevano in disparte, e solitari; Fuggivano in luoghi aridi, tenebrosi, desolati, e deserti.
4Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
4Coglievano la malva presso agli arboscelli, E le radici de' ginepri, per iscaldarsi.
5Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
5Erano scacciati d'infra la gente ; Ei si gridava dietro a loro, come dietro ad un ladro.
6Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
6Dimoravano ne' dirupi delle valli, Nelle grotte della terra e delle rocce.
7V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
7Ruggivano fra gli arboscelli; Si adunavano sotto a' cardi.
8Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
8Erano gente da nulla, senza nome, Scacciata dal paese.
9Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
9Ed ora io son la lor canzone, E il soggetto de' lor ragionamenti.
10V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
10Essi mi abbominano, si allontanano da me, E non si rattengono di sputarmi nel viso.
11Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
11Perciocchè Iddio ha sciolto il mio legame, e mi ha afflitto; Laonde essi hanno scosso il freno, per non riverir più la mia faccia.
12Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
12I giovanetti si levano contro a me dalla man destra, mi spingono i piedi, E si appianano le vie contro a me, per traboccarmi in ruina;
13Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
13Hanno tagliato il mio cammino, si avanzano alla mia perdizione, Niuno li aiuta;
14Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
14Sono entrati come per una larga rottura, Si sono rotolati sotto le ruine.
15Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
15Spaventi si son volti contro a me, Perseguitano l'anima mia come il vento; E la mia salvezza è passata via come una nuvola.
16A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
16Ed ora l'anima mia si versa sopra me, I giorni dell'afflizione mi hanno aggiunto.
17Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
17Di notte egli mi trafigge l'ossa addosso; E le mie arterie non hanno alcuna posa.
18Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
18La mia vesta è tutta cangiata, per la quantità della marcia delle piaghe , E mi stringe come la scollatura del mio saio.
19Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
19Egli mi ha gittato nel fango, E paio polvere e cenere.
20Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
20Io grido a te, e tu non mi rispondi; Io mi presento davanti a te , e tu non poni mente a me.
21Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
21Tu ti sei mutato in crudele inverso me; Tu mi contrasti con la forza delle tue mani.
22Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
22Tu mi hai levato ad alto; tu mi fai cavalcar sopra il vento, E fai struggere in me ogni virtù.
23Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
23Io so certamente che tu mi ridurrai alla morte, Ed alla casa assegnata ad ogni vivente.
24Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
24Pur non istenderà egli la mano nell'avello; Quelli che vi son dentro gridano essi, quando egli distrugge?
25Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
25Non piangeva io per cagion di colui che menava dura vita? L'anima mia non si addolorava ella per i bisognosi?
26Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
26Perchè, avendo io sperato il bene, il mal sia venuto? Ed avendo aspettata la luce, sia giunta la caligine?
27Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
27Le mie interiora bollono, e non hanno alcuna posa; I giorni dell'afflizione mi hanno incontrato.
28Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
28Io vo bruno attorno, non già del sole; Io mi levo in pien popolo, e grido.
29Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
29Io son diventato fratello degli sciacalli, E compagno delle ulule.
30Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
30La mia pelle mi si è imbrunita addosso, E le mie ossa son calcinate d'arsura.
31A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
31E la mia cetera si è mutata in duolo, E il mio organo in voce di pianto.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.