Jób 30
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Douay-Rheims Bible, American Edition (1899)
1Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
1But now the younger in time scorn me, whose fathers I would not have set with the dogs of my flock:
2Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
2The strength of whose hands was to me as nothing, and they were thought unworthy of life itself.
3Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
3Barren with want and hunger, who gnawed in the wilderness, disfigured with calamity and misery.
4Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
4And they ate grass, and barks of trees, and the root of junipers was their food.
5Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
5Who snatched up these things out of the valleys, and when they had found any of them, they ran to them with a cry.
6Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
6They dwelt in the desert places of torrents, and in caves of earth, or upon the gravel.
7V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
7They pleased themselves among these kind of things, and counted it delightful to be under the briers.
8Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
8The children of foolish and base men, and not appearing at all upon the earth.
9Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
9Now I am turned into their song, and am become their byword.
10V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
10They abhor me, and flee far from me, and are not afraid to spit in my face.
11Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
11For he hath opened his quiver, and hath afflicted me, and hath put a bridle into my mouth.
12Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
12At the right hand of my rising, my calamities forthwith arose: they have overthrown my feet, and have overwhelmed me with their paths as with waves.
13Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
13They have destroyed my ways, they have lain in wait against me, and they have prevailed, and there was none to help.
14Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
14They have rushed in upon me, as when a wall is broken, and a gate opened, and have rolled themselves down to my miseries.
15Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
15I am brought to nothing: as a wind thou hast taken away my desire: and my prosperity hath passed away like a cloud.
16A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
16And now my soul fadeth within myself, and the days of affliction possess me.
17Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
17In the night my bone is pierced with sorrows: and they that feed upon me, do not sleep.
18Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
18With the multitude of them my garment is consumed, and they have girded me about, as with the collar of my coat.
19Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
19I am compared to dirt, and am likened to embers and ashes.
20Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
20I cry to thee, and thou hearest me not: I stand up, and thou dost not regard me.
21Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
21Thou art changed to be cruel toward me, and in the hardness of thy hand thou art against me.
22Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
22Thou hast lifted me up, and set me as it were upon the wind, and thou hast mightily dashed me.
23Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
23I know that thou wilt deliver me to death, where a house is appointed for every one that liveth.
24Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
24But yet thou stretchest not forth thy hand to their consumption: and if they shall fall down thou wilt save.
25Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
25I wept heretofore for him that was afflicted, and my soul had compassion on the poor.
26Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
26I expected good things, and evils are come upon me: I waited for light, and darkness broke out.
27Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
27My inner parts have boiled without any rest, the days of affliction have prevented me.
28Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
28I went mourning without indignation; I rose up, and cried in the crowd.
29Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
29I was the brother of dragons, and companion of ostriches.
30Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
30My skin is become black upon me, and my bones are dried up with heat.
31A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
31My harp is turned to mourning, and my organ into the voice of those that weep.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.