Jób 30
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Reina-Valera 1909
1Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
1MAS ahora los más mozos de días que yo, se ríen de mí; cuyos padres yo desdeñara ponerlos con los perros de mi ganado.
2Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
2Porque ¿para qué yo habría menester la fuerza de sus manos, en los cuales había perecido con el tiempo?
3Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
3Por causa de la pobreza y del hambre andaban solos; huían á la soledad, á lugar tenebroso, asolado y desierto.
4Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
4Que cogían malvas entre los arbustos, y raíces de enebro para calentarse.
5Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
5Eran echados de entre las gentes , y todos les daban grita como al ladrón.
6Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
6Habitaban en las barrancas de los arroyos, en las cavernas de la tierra, y en las rocas.
7V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
7Bramaban entre las matas, y se reunían debajo de las espinas.
8Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
8Hijos de viles, y hombres sin nombre, más bajos que la misma tierra.
9Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
9Y ahora yo soy su canción, y he sido hecho su refrán.
10V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
10Abomínanme, aléjanse de mí, y aun de mi rostro no detuvieron su saliva.
11Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
11Porque Dios desató mi cuerda, y me afligió, por eso se desenfrenaron delante de mi rostro.
12Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
12A la mano derecha se levantaron los jóvenes; empujaron mis pies, y sentaron contra mí las vías de su ruina.
13Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
13Mi senda desbarataron, aprovecháronse de mi quebrantamiento, contra los cuales no hubo ayudador.
14Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
14Vinieron como por portillo ancho, revolviéronse á mi calamidad.
15Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
15Hanse revuelto turbaciones sobre mí; combatieron como viento mi alma, y mi salud pasó como nube.
16A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
16Y ahora mi alma está derramada en mí; días de aflicción me han aprehendido.
17Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
17De noche taladra sobre mí mis huesos, y mis pulsos no reposan.
18Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
18Con la grande copia de materia mi vestidura está demudada; cíñeme como el cuello de mi túnica.
19Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
19Derribóme en el lodo, y soy semejante al polvo y á la ceniza.
20Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
20Clamo á ti, y no me oyes; preséntome, y no me atiendes.
21Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
21Haste tornado cruel para mí: con la fortaleza de tu mano me amenazas.
22Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
22Levantásteme, é hicísteme cabalgar sobre el viento, y disolviste mi sustancia.
23Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
23Porque yo conozco que me reduces á la muerte; y á la casa determinada á todo viviente.
24Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
24Mas él no extenderá la mano contra el sepulcro; ¿clamarán los sepultados cuando él los quebrantare?
25Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
25¿No lloré yo al afligido? Y mi alma ¿no se entristeció sobre el menesteroso?
26Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
26Cuando esperaba yo el bien, entonces vino el mal; y cuando esperaba luz, la oscuridad vino.
27Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
27Mis entrañas hierven, y no reposan; días de aflicción me han sobrecogido.
28Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
28Denegrido ando, y no por el sol: levantádome he en la congregación, y clamado.
29Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
29He venido á ser hermano de los dragones, y compañero de los buhos.
30Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
30Mi piel está denegrida sobre mí, y mis huesos se secaron con ardentía.
31A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
31Y hase tornado mi arpa en luto, y mi órgano en voz de lamentadores.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.