Jób 30
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
King James Version with Apocrypha
1Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
1But now they that are younger than I have me in derision, whose fathers I would have disdained to have set with the dogs of my flock.
2Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
2Yea, whereto might the strength of their hands profit me, in whom old age was perished?
3Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
3For want and famine they were solitary; fleeing into the wilderness in former time desolate and waste.
4Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
4Who cut up mallows by the bushes, and juniper roots for their meat.
5Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
5They were driven forth from among men , (they cried after them as after a thief;)
6Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
6To dwell in the clifts of the valleys, in caves of the earth, and in the rocks.
7V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
7Among the bushes they brayed; under the nettles they were gathered together.
8Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
8They were children of fools, yea, children of base men: they were viler than the earth.
9Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
9And now am I their song, yea, I am their byword.
10V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
10They abhor me, they flee far from me, and spare not to spit in my face.
11Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
11Because he hath loosed my cord, and afflicted me, they have also let loose the bridle before me.
12Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
12Upon my right hand rise the youth; they push away my feet, and they raise up against me the ways of their destruction.
13Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
13They mar my path, they set forward my calamity, they have no helper.
14Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
14They came upon me as a wide breaking in of waters: in the desolation they rolled themselves upon me .
15Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
15Terrors are turned upon me: they pursue my soul as the wind: and my welfare passeth away as a cloud.
16A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
16And now my soul is poured out upon me; the days of affliction have taken hold upon me.
17Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
17My bones are pierced in me in the night season: and my sinews take no rest.
18Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
18By the great force of my disease is my garment changed: it bindeth me about as the collar of my coat.
19Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
19He hath cast me into the mire, and I am become like dust and ashes.
20Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
20I cry unto thee, and thou dost not hear me: I stand up, and thou regardest me not .
21Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
21Thou art become cruel to me: with thy strong hand thou opposest thyself against me.
22Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
22Thou liftest me up to the wind; thou causest me to ride upon it , and dissolvest my substance.
23Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
23For I know that thou wilt bring me to death, and to the house appointed for all living.
24Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
24Howbeit he will not stretch out his hand to the grave, though they cry in his destruction.
25Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
25Did not I weep for him that was in trouble? was not my soul grieved for the poor?
26Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
26When I looked for good, then evil came unto me: and when I waited for light, there came darkness.
27Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
27My bowels boiled, and rested not: the days of affliction prevented me.
28Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
28I went mourning without the sun: I stood up, and I cried in the congregation.
29Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
29I am a brother to dragons, and a companion to owls.
30Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
30My skin is black upon me, and my bones are burned with heat.
31A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
31My harp also is turned to mourning, and my organ into the voice of them that weep.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.