Jób 7
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
King James Version with Apocrypha
1Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka.
1Is there not an appointed time to man upon earth? are not his days also like the days of an hireling?
2Jako služebník, kterýž touží po stínu, a jako nájemník, jenž očekává skonání díla svého:
2As a servant earnestly desireth the shadow, and as an hireling looketh for the reward of his work:
3Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní, a noci plné trápení jsou mi odečteny.
3So am I made to possess months of vanity, and wearisome nights are appointed to me.
4Jestliže ležím, říkám: Kdy vstanu? A pomine noc? Tak pln bývám myšlení až do svitání.
4When I lie down, I say, When shall I arise, and the night be gone? and I am full of tossings to and fro unto the dawning of the day.
5Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští.
5My flesh is clothed with worms and clods of dust; my skin is broken, and become loathsome.
6Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení.
6My days are swifter than a weaver’s shuttle, and are spent without hope.
7Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí,
7O remember that my life is wind: mine eye shall no more see good.
8Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude.
8The eye of him that hath seen me shall see me no more: thine eyes are upon me, and I am not.
9Jakož oblak hyne a mizí, tak ten, kterýž sstupuje do hrobu, nevystoupí zase,
9As the cloud is consumed and vanisheth away: so he that goeth down to the grave shall come up no more .
10Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho.
10He shall return no more to his house, neither shall his place know him any more.
11Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své.
11Therefore I will not refrain my mouth; I will speak in the anguish of my spirit; I will complain in the bitterness of my soul.
12Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil?
12Am I a sea, or a whale, that thou settest a watch over me?
13Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má:
13When I say, My bed shall comfort me, my couch shall ease my complaint;
14Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne,
14Then thou scarest me with dreams, and terrifiest me through visions:
15Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život.
15So that my soul chooseth strangling, and death rather than my life.
16Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji.
16I loathe it; I would not live alway: let me alone; for my days are vanity.
17Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ?
17What is man, that thou shouldest magnify him? and that thou shouldest set thine heart upon him?
18A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ?
18And that thou shouldest visit him every morning, and try him every moment?
19Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny?
19How long wilt thou not depart from me, nor let me alone till I swallow down my spittle?
20Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem?
20I have sinned; what shall I do unto thee, O thou preserver of men? why hast thou set me as a mark against thee, so that I am a burden to myself?
21Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne.
21And why dost thou not pardon my transgression, and take away mine iniquity? for now shall I sleep in the dust; and thou shalt seek me in the morning, but I shall not be .
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.