Jób 17

Kralice Bible (1613)

King James Version with Apocrypha

1Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.

1My breath is corrupt, my days are extinct, the graves are ready for me.

2Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.

2Are there not mockers with me? and doth not mine eye continue in their provocation?

3Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.

3Lay down now, put me in a surety with thee; who is he that will strike hands with me?

4Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.

4For thou hast hid their heart from understanding: therefore shalt thou not exalt them .

5Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.

5He that speaketh flattery to his friends, even the eyes of his children shall fail.

6Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,

6He hath made me also a byword of the people; and aforetime I was as a tabret.

7Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.

7Mine eye also is dim by reason of sorrow, and all my members are as a shadow.

8Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.

8Upright men shall be astonied at this, and the innocent shall stir up himself against the hypocrite.

9Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.

9The righteous also shall hold on his way, and he that hath clean hands shall be stronger and stronger.

10Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.

10But as for you all, do ye return, and come now: for I cannot find one wise man among you.

11Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.

11My days are past, my purposes are broken off, even the thoughts of my heart.

12Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.

12They change the night into day: the light is short because of darkness.

13Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.

13If I wait, the grave is mine house: I have made my bed in the darkness.

14Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.

14I have said to corruption, Thou art my father: to the worm, Thou art my mother, and my sister.

15Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?

15And where is now my hope? as for my hope, who shall see it?

16Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.

16They shall go down to the bars of the pit, when our rest together is in the dust.

Tip: use the ← and → keys to turn chapters.