Jób 17

Kralice Bible (1613)

Clementine Vulgate, 1598

1Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.

1[Spiritus meus attenuabitur; dies mei breviabuntur: et solum mihi superest sepulchrum.

2Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.

2Non peccavi, et in amaritudinibus moratur oculus meus.

3Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.

3Libera me, Domine, et pone me juxta te, et cujusvis manus pugnet contra me.

4Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.

4Cor eorum longe fecisti a disciplina: propterea non exaltabuntur.

5Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.

5Prædam pollicetur sociis, et oculi filiorum ejus deficient.

6Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,

6Posuit me quasi in proverbium vulgi, et exemplum sum coram eis.

7Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.

7Caligavit ab indignatione oculus meus, et membra mea quasi in nihilum redacta sunt.

8Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.

8Stupebunt justi super hoc, et innocens contra hypocritam suscitabitur.

9Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.

9Et tenebit justus viam suam, et mundis manibus addet fortitudinem.

10Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.

10Igitur omnes vos convertimini, et venite, et non inveniam in vobis ullum sapientem.

11Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.

11Dies mei transierunt; cogitationes meæ dissipatæ sunt, torquentes cor meum.

12Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.

12Noctem verterunt in diem, et rursum post tenebras spero lucem.

13Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.

13Si sustinuero, infernus domus mea est, et in tenebris stravi lectulum meum.

14Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.

14Putredini dixi: Pater meus es; Mater mea, et soror mea, vermibus.

15Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?

15Ubi est ergo nunc præstolatio mea? et patientiam meam quis considerat?

16Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.

16In profundissimum infernum descendent omnia mea: putasne saltem ibi erit requies mihi?]

Tip: use the ← and → keys to turn chapters.