Jób 31
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Clementine Vulgate, 1598
1Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
1[Pepigi fœdus cum oculis meis, ut ne cogitarem quidem de virgine.
2Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
2Quam enim partem haberet in me Deus desuper, et hæreditatem Omnipotens de excelsis?
3Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
3Numquid non perditio est iniquo, et alienatio operantibus injustitiam?
4Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
4Nonne ipse considerat vias meas, et cunctos gressus meos dinumerat?
5Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
5Si ambulavi in vanitate, et festinavit in dolo pes meus,
6Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
6appendat me in statera justa, et sciat Deus simplicitatem meam.
7Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
7Si declinavit gressus meus de via, et si secutum est oculos meos cor meum, et si manibus meis adhæsit macula,
8Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
8seram, et alius comedat, et progenies mea eradicetur.
9Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
9Si deceptum est cor meum super muliere, et si ad ostium amici mei insidiatus sum,
10Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
10scortum alterius sit uxor mea, et super illam incurventur alii.
11Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
11Hoc enim nefas est, et iniquitas maxima.
12Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
12Ignis est usque ad perditionem devorans, et omnia eradicans genimina.
13Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
13Si contempsi subire judicium cum servo meo et ancilla mea, cum disceptarent adversum me:
14Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
14quid enim faciam cum surrexerit ad judicandum Deus? et cum quæsierit, quid respondebo illi?
15Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?
15Numquid non in utero fecit me, qui et illum operatus est, et formavit me in vulva unus?
16Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
16Si negavi quod volebant pauperibus, et oculos viduæ expectare feci;
17A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
17si comedi buccellam meam solus, et non comedit pupillus ex ea
18Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
18(quia ab infantia mea crevit mecum miseratio, et de utero matris meæ egressa est mecum);
19Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
19si despexi pereuntem, eo quod non habuerit indumentum, et absque operimento pauperem;
20Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
20si non benedixerunt mihi latera ejus, et de velleribus ovium mearum calefactus est;
21Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
21si levavi super pupillum manum meam, etiam cum viderem me in porta superiorem:
22Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
22humerus meus a junctura sua cadat, et brachium meum cum suis ossibus confringatur.
23Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
23Semper enim quasi tumentes super me fluctus timui Deum, et pondus ejus ferre non potui.
24Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
24Si putavi aurum robur meum, et obrizo dixi: Fiducia mea;
25Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
25si lætatus sum super multis divitiis meis, et quia plurima reperit manus mea;
26Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
26si vidi solem cum fulgeret, et lunam incedentem clare,
27Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
27et lætatum est in abscondito cor meum, et osculatus sum manum meam ore meo:
28I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
28quæ est iniquitas maxima, et negatio contra Deum altissimum.
29Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
29Si gavisus sum ad ruinam ejus qui me oderat, et exsultavi quod invenisset eum malum:
30Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
30non enim dedi ad peccandum guttur meum, ut expeterem maledicens animam ejus.
31Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
31Si non dixerunt viri tabernaculi mei: Quis det de carnibus ejus, ut saturemur?
32Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
32foris non mansit peregrinus: ostium meum viatori patuit.
33Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
33Si abscondi quasi homo peccatum meum, et celavi in sinu meo iniquitatem meam;
34A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
34si expavi ad multitudinem nimiam, et despectio propinquorum terruit me: et non magis tacui, nec egressus sum ostium.
35Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
35Quis mihi tribuat auditorem, ut desiderium meum audiat Omnipotens, et librum scribat ipse qui judicat,
36Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
36ut in humero meo portem illum, et circumdem illum quasi coronam mihi?
37Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
37Per singulos gradus meos pronuntiabo illum, et quasi principi offeram eum.
38Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
38Si adversum me terra mea clamat, et cum ipsa sulci ejus deflent:
39Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
39si fructus ejus comedi absque pecunia, et animam agricolarum ejus afflixi:
40Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol.
40pro frumento oriatur mihi tribulus, et pro hordeo spina.] Finita sunt verba Job.
41Skonávají se slova Jobova.
no verse 41 in this text
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.