Jób 31
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
JPS Tanakh (Jewish Publication Society, 1917)
1Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
1I made a covenant with mine eyes; how then should I look upon a maid?
2Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
2For what would be the portion of God from above, and the heritage of the Almighty from on high?
3Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
3Is it not calamity to the unrighteous, and disaster to the workers of iniquity?
4Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
4Doth not He see my ways, and count all my steps?
5Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
5If I have walked with vanity, and my foot hath hasted to deceit —
6Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
6Let me be weighed in a just balance, that God may know mine integrity —
7Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
7If my step hath turned out of the way, and my heart walked after mine eyes, and if any spot hath cleaved to my hands;
8Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
8Then let me sow, and let another eat; yea, let the produce of my field be rooted out.
9Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
9If my heart have been enticed unto a woman, and I have lain in wait at my neighbour's door;
10Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
10Then let my wife grind unto another, and let others bow down upon her.
11Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
11For that were a heinous crime; yea, it were an iniquity to be punished by the judges.
12Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
12For it is a fire that consumeth unto destruction, and would root out all mine increase.
13Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
13If I did despise the cause of my man-servant, or of my maid-servant, when they contended with me —
14Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
14What then shall I do when God riseth up? And when He remembereth, what shall I answer Him?
15Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?
15Did not He that made me in the womb make him? And did not One fashion us in the womb?
16Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
16If I have withheld aught that the poor desired, or have caused the eyes of the widow to fail;
17A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
17Or have eaten my morsel myself alone, and the fatherless hath not eaten thereof —
18Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
18Nay, from my youth he grew up with me as with a father, and I have been her guide from my mother's womb.
19Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
19If I have seen any wanderer in want of clothing, or that the needy had no covering;
20Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
20If his loins have not blessed me, and if he were not warmed with the fleece of my sheep;
21Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
21If I have lifted up my hand against the fatherless, because I saw my help in the gate;
22Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
22Then let my shoulder fall from the shoulder-blade, and mine arm be broken from the bone.
23Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
23For calamity from God was a terror to me, and by reason of His majesty I could do nothing.
24Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
24If I have made gold my hope, and have said to the fine gold: 'Thou art my confidence';
25Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
25If I rejoiced because my wealth was great, and because my hand had gotten much;
26Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
26If I beheld the sun when it shined, or the moon walking in brightness;
27Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
27And my heart hath been secretly enticed, and my mouth hath kissed my hand;
28I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
28This also were an iniquity to be punished by the judges; for I should have lied to God that is above.
29Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
29If I rejoiced at the destruction of him that hated me, or exulted when evil found him —
30Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
30Yea, I suffered not my mouth to sin by asking his life with a curse.
31Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
31If the men of my tent said not: 'Who can find one that hath not been satisfied with his meat?'
32Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
32The stranger did not lodge in the street; my doors I opened to the roadside.
33Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
33If after the manner of men I covered my transgressions, by hiding mine iniquity in my bosom —
34A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
34Because I feared the great multitude, and the most contemptible among families terrified me, so that I kept silence, and went not out of the door.
35Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
35Oh that I had one to hear me! — Lo, here is my signature, let the Almighty answer me — and that I had the indictment which mine adversary hath written!
36Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
36Surely I would carry it upon my shoulder; I would bind it unto me as a crown.
37Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
37I would declare unto him the number of my steps; as a prince would I go near unto him.
38Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
38If my land cry out against me, and the furrows thereof weep together;
39Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
39If I have eaten the fruits thereof without money, or have caused the tillers thereof to be disappointed —
40Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol.
40Let thistles grow instead of wheat, and noisome weeds instead of barley. The words of Job are ended.
41Skonávají se slova Jobova.
no verse 41 in this text
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.